První dojmy: The Club – nabijte další zásobník

20. ledna 2008 v 16:05 | ADIS
Perfekcionismus. To je charakterová vlastnost, na které The Club staví. Nejde zde o žádný hlubokomyslný příběh ani o záchranu světa. Jediné, co musíte pro dobrý pocit udělat, je vystřílet a vyběhat si nejvyšší počet bodů. Dokážete to?
Předobjednejte si na shop.doupe.cz
The Club
Platforma: PC, PS3, Xbox 360
Typ hry: arkáda
Výrobce: Bizarre Creations (http://www.bizarrecreations.com/)
Vydavatel: Sega (http://www.sega-europe.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage: http://theclub.sega-europe.com/
Předpokládané datum vydání: 19. únor 2008
Krev na rukou některých zahraničních herních žurnalistů ještě ani nezaschla, když rozklepaným písmem zapisovali své první dojmy z očekávané akční řežby od Bizarre Creations. V zásadě říkali všichni do písmenka to samé - The Club je zajímavý. Jenže, v jakém smyslu? Pokud jste četli naše předcházející preview, zřejmě víte, že herní filozofie je spojením dokonalé arkády a závodů. Žádná úroveň není delší, než pár minut a vaším úkolem je nahrát co nejlepší skóre, "zajet nejlepší čas."
Zní to velice jednoduše, že? Přesto byl prý zajímavý pohled na spoustu zahraničních autorů, kteří zrovna dohráli jeden z levelů. Jakožto lidé, kteří se hraním her živí, by neměli mít žádný problém s jakoukoliv hrou. Tím méně je typické, aby se nějak pozastavovali nad The Club - v principu jde přeci jen o akční střílečku okleštěnou na kost. Věřte nebo ne, po prvním kole se ozývaly hlasy typu: "Potřebuji si dát na chvilku pauzu, vezměte to někde za mě..."

Multiplayer má své kouzlo * Všechno lítá, co má peří * Hlášky jak z Unrealu
Divíte se, proč se tak stalo? Proč to po pouhých třech minutách vypadalo, že většina žurnalistů jsou trosky před epileptickým záchvatem? Důvod je prostý, hra většinu z nich vyždímala natolik, že si museli před dalším kolem odpočinout. I když se to nezdá, hra zaměstná váš mozek jako nic předtím. Většina z nich si jistě během pauzy přehrávala právě odehraný level a přemýšlela, co udělat příště jinak. Sním své boty, pokud ne. Navíc, SEGA jako motivaci těmto autorům věnovala do soutěže o nejlepší skóre pár hezkých cen.
Jak zabodovat u Klubu?
Aby se vaše bodové ohodnocení alespoň blížilo stanoveným metám, je nutné si zapamatovat pár věcí. Zaprvé: rychlost je všechno. Sice nemáte ve všech herních módech na očích tikající hodiny, ale přesto je nutné běhat co nejrychleji. Skóre se totiž násobí podle počtu nepřátel, které jste zabili a tak je třeba si všechno co nejlépe načasovat. Zabití také může nahradit rozstřelení speciálních ornamentů (lebek), které se nachází na různých místech napříč úrovní.

Teď už asi končím * Pohoda * A jak se mu ta lebka hezky rozprskla
Zadruhé: Ani ten největší násobič nezachrání neefektní zabití. Pokud na nepřítele vyplácáte zásobník z půl metru a většinu střel zachytí ochranná vesta, nevypadá to moc dobře a samozřejmě se to podepíše na skóre. Důležité tak jak střílet přesně z dálky, nejlépe po provedení nějakého efektního pohybu. Pokusit se neminout. Zabít nepřítele posledním nábojem v zásobníku. Zabít nepřítele, který se krčí za pohovkou a cvaká zuby ze strachu před vámi.
Nejlepší obraz získáte, pokud si představíte malou modelovou scénu. Máte místnost se čtyřmi muži - vašimi protivníky. Rozrazíte dveře, zabijete prvního. Ujdete pár kroků a přesnou střelou do hlavy zabijete dalšího. Dva zbývající samozřejmě nelení a uskakují do úkrytu, odkud opětují palbu. Vy stojíte u dveří a s pohrdlivým úsměškem za nimi posíláte jednu kulku. Ta projde jak hlavou jednoho tak druhého. Maximální body a styl, minimální námaha.

Hlava nebo rameno, to je jedno! * Za dveřmi číhá nebezpečí, milé dětičky * Jsem prostě dobrý
Problémem se pak stává fakt, že při tolika taktických finesách, zapomenete na to základní. Dobít zásobník, kupříkladu. Nezřídka se také stane, že padnete mrtvi k zemi s vytřeštěnýma očima. "Proč?" budete se ptát. Za většinu smrtí přitom bude moci vaše nepozornost - zkrátka si nevšimnete ubývajícího zdraví a zapomenete si udělat zacházku pro lékárničku. Vždyť přece musíte zabít dalšího, abyste nepřišli o kombo!
A obšírně řečeno, o tom je celá hra. Zní to šíleně, ale doopravdy to funguje. Nápad spojit akční hru a závody si bere to nejlepší z obou her. Vezměme si ideově tak trochu podobný Painkiller. V podstatě šlo jen o brutální násilí obalené působivými úrovněmi a zábavnou hratelností. To všechno The Club zachovává a přináší další trumf - časovou nenáročnost. Určitě znáte klasickou situaci - máte za dvacet minut důležitou schůzku, nemá cenu nic začínat a přesto chcete nějak zabít přebytek času. Závodní arkáda je pak ideální - jeden závod o třech kolech, každé trvá pár minut a vy plni sil vyrazíte. Výtvor Bizarre Creations aspiruje na dokonalou akční výplňkovou aktivitu, vždyť jedna úroveň také trvá jen chvilku! Problémem se ale může stát až přílišná chytlavost, takže místo o deset minut dříve přijdete o půlhodiny později :-) A vysvětlujte pak, že jste zabíjeli čas!
Zápory se mění v klady?
Pokud se ptáte, jak se dá v takhle zaměřené hře vyprávět příběh, ptáte se správně. Odpověď zní, že se nedá. Jak se vyjádřil jeden z autorů The Club, Ben Ward: "Myslím si, že ostatní tvůrci si nejdříve vymyslí příběh a úrovně, načež až potom začnou vymýšlet hru. My ne. Ve skutečnosti jsem nic takového neměli, kromě jediného - hry. Tu jsme prostě vymýšleli roky a teď jenom přidávali prostředí, která by mohla být pro hratelnost zajímavá."

Tomu se říká těžký kalibr * Nádraží, odstřelovač - skoro jako druhá světová * To nevypadá dobře
Zbývá jen dodat: nejen prostředí. Samozřejmostí jsou i různé herní módy, které okusíte. Bizarre Creations sice zatím drží pod pokličkou ty multiplayerové, ale single player si můžeme zčásti představit a zčásti připomenout. Klasikou je Sprint, v němž proběhnete co nejrychleji z jednoho konce na druhý a snažíte se při tom udělat co největší škodu. Pokud se podaří i nějaká ta exploze, bude to další hezká třešnička na dortu. V časovce běháte kola po trati (to mi připomíná jak jeden vtip, tak i závodní hry) a mezitím zabíjíte vše, co vám přijde do mířidel. Čas získáváte právě za zabíjení nepřátel a pokud se vám to nepovede, ručička klesne na nulu a vy vybouchnete. Naopak, úspěch bude odměněn klasickým máváním šachovnicovou vlajkou. Dále jsou tu dva klasičtější módy. Siege a Survivor jsou v zásadě jen o získávání bodů na velmi malém prostoru.
Level design není nijak nepodobný klasickým závodním hrám. Od začátku ke konci vede jen jedna cesta. Každá úroveň je ale jen malou ochutnávkou z osmi různých prostředí. Počínaje ostrovním vězením, železárnami, vilou, výletní lodí konče sovětským bunkrem, válečnou zónou a Benátkami. Ty se v realitě hry pomalu potápí a Klub si jen jejich část zakoupil, aby ji renovoval, takže působí jako zcela výjimečná charitativní organizace.
Historky, jež lidé z Bizarre zažili během prozkoumávání míst, které si vybrali jako předlohu zní skutečně zajímavě. Kupříkladu vila se náhodou ukázala být kolejí plnou osmnáctiletých Američanek v pyžamech. V železárnách si prý zas celý tým vyzkoušel, jaké je to dělat železo a ve Východní Evropě, kde hledali inspiraci pro válečnou zónu, si všichni uvědomili, že se doopravdy nechtějí přidat k armádě. Na úrovních je ale důkladná práce tohoto týmu znát. Třeba věznici zdobí bohaté graffiti, zbytky z jedné ze vzpour a pokochat se přitom můžete výhledem na prosluněný dvůr.
Jedním dohráním nic nekončí
I přes propracovanost úrovní si je možné stěžovat na jejich nízký počet. Celou hru je ve skutečnosti možné prosvištět za hodinku a pak zbývá jen hrát znovu. Zachraňují to jak naprosto různorodí hlavní hrdinové, tak i speciální závěrečná animace pro každého z nich.
Na co se těšíme
  • "Ještě pár bodů a jdu spát!"
  • Novodobý Mortal Kombat
Čeho se bojíme
  • Krátká herní doba
  • Obtížnost
Těchto bonusů se ale ve hře nachází relativně málo. Pokud je u The Club nutné být skeptický je to právě kvůli nedostatečné motivaci pro další hraní. Ano, vyzkoušení si jiných postupů zabere pár večerů a multiplayer bude zcela jistě nářez, ale k čemu pak zkoušet nejtěžší obtížnosti a vytvářet co nejlepší skóre? Můžeme jen doufat, že nad tímto problémem v Bizarre přemýšleli a naservírují nám na pesimismus odpověď, nad níž budete moci jen sklapnout ústa.
Tak či tak, nynější verze je prý skvěle hratelná a působí svěžím dojmem. Uvidíte, jestli na ni budete vzpomínat jako na jeden z milých experimentů, či na hru, která založila nový žánr. Osobně doufám v druhou možnost.
Jak se těšíme: 85%
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shinaaa Shinaaa | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 16:09 | Reagovat

Ahojky hlásla by si pro mě pls v SONB? je to na www.pawla10.blog.cz/0801/1-kolo-sonb jsem tam jako Shinaaa. Děkujííí moooc! a jestli chceš tak pro tebe taky někde hlásnu! kdyžtak mi napiš na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama