Leden 2008

Tomb Raider: Underworld – drsnější Lara (PS3 preview)

31. ledna 2008 v 14:59 | ADIS
Všem nám utkvěly v paměti její velikostně se měnící výbavu. Vrací se poosmé, aby nám ji opět předvedla. Ale jestli se předvede i nová hra, to se ještě uvidí.
Žánr: adventura
Datum vydání svět: 25.11.2008
Datum vydání v ČR: 28.11.2008


Tomb Raider: UnderworldLara je prostě jednou z nejznámějších herních postav a všem muselo být jasné, že se z obrazovek jen tak do důchodu neodebere (a k odpočinku ji nedonutila ani její vlastní smrt). Zatím jsme napočítali osm jejich dobrodružství (některá byla skvělá, jiná dobrá a další nic moc) a první se objevilo už v roce 1996. To poslední (konkrétně s podtitulem Anniversary, které bylo remakem prvního dílu) potěšilo hráče v roce minulém. Ale naše hyperaktivní archeoložka rozhodně nehodlá doma oprašovat poličky a sledovat telenovely. Stále ji láká vyrazit ozbrojena dvěma pistolemi a extra krátkými šortkami do různých částí světa a dokazovat, že Indiana Jones není jediný, kdo umí získávat artefakty trošku akčnějším způsobem.
Herní principy se ve srovnání s Tomb Raider: Legend nedočkají výraznějších obměn.
Tomb Raider: Underworld navazuje na Tomb Raider: Legend. Hra by měla být zasazena do Mexika, konkrétně do státu Chiapas. Tady se Laře podařilo odkrýt mystický portál, který spojuje náš svět a podsvětí. A jelikož vede portál z místa, kde Tomb Raider: Underworlddocházelo k magickým rituálům a občas i k lidským obětem, takže pokud toužíte po nádechu tajemna, mohli byste být spokojeni. Ale nebudete se prohánět jen po Mexiku, ale podíváte se i do Austrálie, Říma, Vatikánu nebo na Velikonoční ostrovy.
Herní principy se ve srovnání s Tomb Raider: Legend nedočkají výraznějších obměn. A on ani není důvod, jelikož tento díl si vysloužil docela slušná hodnocení a opět oživil zájem o extra dobře vyvinutou archeoložku. Nešlo o nejlepší díl série, ale patřil k těm povedenějším. Hlavní náplní bude opět šplhat po římsách, skákat z plošiny na plošinu, posouvat různé předměty tak, abyste se dostali na zdánlivě nedostupná místa a občas si také zastřílet. Však to všichni moc dobře známe.
Pár podstatných změn bychom se ale dočkat měli. Například prostředí bude o něco interaktivnější a bude si "pamatovat" to, co jste prováděli. Stopy po vašem počínání časem nezmizí, ale například, když někoho zabijete, mrtvola se "nevypaří", ale setrvá Tomb Raider: Underworldna místě, pokud zničíte nějaký objekt zůstane rozbitý atd. Nejde jen o efekt, ale mělo by vám to také pomoci, pokud náhodou bloudíte. Takto poznáte, kde už jste byli a kde jste poprvé.
Pokud budete manipulovat s předměty, bude záležet na tom, zda s nimi hýbete jednou či dvěma rukama nebo máte-li v ruce zbraň. Ale to není všechno. I počasí bude mít vliv na to, jak dobře či špatně bude možné posouvat například kamenné kvádry. Pokud bude mokro, tak je možnost, že vám kvádr uklouzne a ujede. Práce s objekty bude v Tomb Raider: Underworld hrát velmi důležitou roli.
Mluví se o tom, že Tomb Raider: Underworld poběží na zcela novém enginu.
Dojde samozřejmě i na souboje. Mírně upraven bude systém souboje na blízko, který bude žádat správné načasování úderů a používání úhybných manévrů. Co se týče střelby, ani bez té se neobejdete. Lara dokonce bude zvládat střelbu na dva cíle v jeden okamžik. Více pozornosti bude věnováno i Lařině "mašině". Její motorka bude hrát podstatnou roli u mnoha puzzlů, která budete řešit.
Tomb Raider: UnderworldTvůrci chtějí, aby jejich řešení bylo především intuitivní, ale současně aby bylo nutné chvíli přemýšlet nad tím, kterou schopnost hlavní hrdinky nebo jakou součást z jejího bohatého vybavení bude potřeba využít. Některé v předchozích hrách použité předměty naleznete i v tomto dílu, ale budou mít nové vlastnosti. Ale aby vše nebylo tak úplně jednoduché, v Underworldu už se nebudou objevovat ikony, které vám naznačí, co máte na daném místě použít, abyste se dostali tam, kam potřebujete.
Pokud vám záleží na vzhledu, tak i vy budete spokojeni. Šatník slečny Croftové se dočkal drobnějších úprav. Už nebude navlečena do modrého tílka a šortek barvy khaki, ale do hnědého tílka a černých kraťasů (a i když je to jen detail, tak Lara v této drsnější verzi ještě více sexy než předtím, i když je to věc názoru). A dokonce už nebude mít vlasy spletené v proslulém copu, ale bude mít culík.
Tomb Raider: UnderworldMluví se o tom, že Tomb Raider: Underworld poběží na zcela novém enginu. Ovšem to Eidos zatím nepotvrdil. Ale ani nevyvrátil. Ať tak nebo tak, je přislíbeno, že po vizuální stránce by měla být hra opravdu skvostem a mělo by jít o první skutečně nextgen dobrodružství Lary Croft. Samotná postava Lary se bude díky motion capturingu pohybovat jako "živá". Však modelem pro motion capturing byla gymnastická šampiónka Heidi Moneymaker a ta ví, jak se svým tělem zacházet. Hlas propůjčí Keeley Hawes, která pracovala i na Anniversary a Legend.
Na první pohled se může zdát, že změny oproti původním dílům jsou spíše kosmetického charakteru, ale není to pravda. Samozřejmě, že culík místo copu samotné hraní asi neovlivní, ale například interaktivnější okolí, které navíc bude rozlehlejší, to už ano. Navíc, toto dobrodružství by mělo být o něco temnější než ta předchozí a mělo by sázet na hodně napjatou atmosféru. Ne že by snad Lara zabruslila do žánru survival hororu, ale párkrát by se vám žaludek strachem sevřít mohl.
Tomb Raider: UnderworldHra je jako třetí titul s Larou Croft vyvíjen studiem Crystal Dynamics (vytvořilo již Anniversary a Legend) a vyjít by měla na konci tohoto roku. Užijete si ji, pokud máte PC, Xbox 360, PS3, PS2, Wii nebo Nitendo DS. Verze pro všechny platformy by se měly objevit přibližně ve stejnou dobu, takže nemusíte vztekle dupat, že zrovna vlastníte tu či onu platformu a ostatní už dávno koukají Laře na zadek, zatímco vy musíte čekat než vyjde i na vašeho elektronického miláčka.
Lara Croft se chce ukázat v novém světle. Ne snad, že by chystala extrémní změny, ale pár novinek přinese. Nebudou pravděpodobně zrovna světoborné, ale během hraní to poznáte. Stále to bude starý dobrý Tomb Raider, ale měl by být ještě zábavnější, promyšlenější a hratelnější. Což se tedy slibuje před vydáním skoro každého pokračování, ale tentokrát by se to mohlo blížit pravdě. Zatím není uvolněno přehnané množství informací, ale hned jak se objeví nové, určitě vám je přineseme.
Index očekávání: 90%


SingStar – skřehotání na PS3 (PS3 recenze)

25. ledna 2008 v 15:03 | ADIS |  Recenze
hodnocení BW: 80%
Nejnovější Singstar na novém železe rozhodně neurazí, nicméně je škoda, že vývojáři více nezapracovali na inovacích - je to starý díl v lepší grafice a s novými songy. Snad si Sony dá záležet alespoň na aktualizacích.
  • .Zvuk, obraz, grafika
  • .SingStore, aktualizace
  • .Minimum inovací
  • .Nerozpoznávání textu
lokalizace Původní cena 1599 Kč

Recenze

SingStarVšechno to vlastně začali Japonci. Když před řádkou roků představili svůj vynález, jenž částečně vymazal hlas autora skladby a účastníci párty jej napodobovali svým, zajisté stejně krásným zpěvem, rozmohl se všude po světě jako velká voda a všichni zpívali, jak se dalo. Nejlepší taktikou však disponovala Sony. Na svou mašinu s řadovým číslem dva vyvinuli hru, jež právě obsahuje prvky karaoke, ale na venek je rozhodně nejpřehlednější ze všech japonských systémů a stejně tak i nejlevnější. Tehdy to bylo nejlevnější a nejprodávanější karaoke na médiích DVD, a Sony tak byla jako v ráji, jelikož měla tolik peněz, kolik je na světě písniček. A těch je skutečně dost.
Mezi zklamání patří rozhodně výběr songů na disku.
Pakliže je tu nějaká herní série, která by se skokem na novou platformu nijak výrazně SingStarnezměnila, jistě je to SingStar. Čekáte-li tedy od nového dílu na nové konzoli něco nového, pak máte smůlu. Novinek je tu totiž poskrovnu. Pravděpodobný důvod, proč není moc inovací v next-gen verzi, je nejspíš ten, že se na PlayStationu 2 nikdy Singstar nespoléhal pouze na karaoke koncept, ale jeho úspěch závisel spíše na řádce "věcí okolo" jako jsou třeba dostupné a funkční mikrofony, tématické ladění pozdějších titulů nebo třeba zajímavé režimy pro více hráčů.
Největší novinka v rámci této série by v souvislosti s tímto PS3 dlem měla vyjít někdy v průběhu tohoto roku - budou to bezdrátové mikrofony. Již teď se dá hra hrát s těmi PS2kovými (vzpomínáme na haldu rozbitých sklenic, pouze kvůli zmíněnému drátu), v prípadě "bezdrátů" ale Sony čeká na USA, kde Singstar vyjde až letos na jaře. SingStarK tomu se váže i online featurka, která rozhodně figuruje v závěrečném hodnocení: SingStore. Jejím prostřednictvím si můžete za peníze stahovat nové songy, prohlížet si skóre ostatních, posílat zprávy, šířit vaše natočená videa (pokud máte kamerku PlayStation Eye) a výkony. SingStore bude podle slibů Sony v budoucnosti aktualizován minimálně dvakrát za měsíc, počínaje únorem. Cílem je prý 350 rozličných písniček různých žánrů - dočkáme se soundtracků, duetů, R&B či songpacků. Poté si bude možno stáhnout wallpaper s vaší oblíbenou zpěvačkou, či pozadí přímo ze hry.
Mezi zklamání patří rozhodně výběr songů na disku. Nejsou všechny nějak zvlášť špatné, ale jen takové nemastné, neslané. Sony mohla vytvořit spolehlivý mix populárních hitů z rádií nebo risknout menší prodejnost s těmi méně mainstreamovými. V podstatě je tu dost slušných moderních skladeb, od popu po SingStarnezávislou scénu. Gwen Stefani, Blur, Razorlight, The Pussycat Dolls a Gorillaz - to je asi nejtypičtější výběr tohoto dílu. Poté zde najdete nějaké stařečky, kupříkladu Movin' on up od Primal Scream či She Bangs The Drums z dílny The Stone Roses. Je to zkrátka mix žánrů, jako to bylo v prvním díle na PS2. Z těch lepších můžeme jmenovat R.E.M., U2, možná se vám zalíbí i duet Nicole Kidman a Robbieho Williamse. Nic proti Britney Spears, ale nikdo z naší komunity, tedy až na výjimky, se zajisté nebude před kamarády na párty ztrapňovat zpíváním něčeho, co hučí ze sluchátek většiny puberťaček.
Můžete do mikrofonu vrčet, bzučet nebo hučet, a stejně se vám sypou body.
Dále zde máme módy hry - největší srandu si užijete asi s těmi multiplayerovými, SingStarrozdělenými na Pass the Mic, Duet a Battle. Pass the Mic je herní mód stylizovaný do "party atmosféry". Může jej hrát až na osm hráčů, kteří si musí předávat mikrofon - což je rozhodně dobrá zábava pro lidi, kteří se nestydí hrát a potřebují se nějak aktivně pobavit. Pak je tu Battle (bitva), jež umožňuje dvěma hráčům zpívat tu samou skladbu v ten stejný čas, a člověk, který nasbírá nejvíc bodů, samozřejmě vyhrává. Nakonec se řadí do multiplayerového soudku i Duet, jak název vypovídá, rovněž pro dva. V tom každý zpívá za jinou osobu - kupříkladu song Beep od Pussycat Dolls a Will-I-ama či kombinace Nicole Kidman a Robbie Williams v písni Somethin' Stupid. Duet je určen spíše pro méně soutěživé typy, ale rozhodně stejně zábavný jako Battle.
Generální stávka
Vlastníci Singstar nedávno sepsali petici, aby Sony dělala něco s výběrem skladeb. Nemohli už totiž vydržet skutečnost, že jim vývojáři naslibovali hory doly, a pak nic - žádný update, prostě nic. Hned dva dny poté (to je ale náhodička) ale společnost Sony oficiálně oznámila, že plánuje aktualizaci na únor a dále dvakrát do měsíce. Hráči jsou tedy už snad spokojeni a ještě více budou v únoru.
SingStarVěcí, která vás v takovém žánru hry dočista ohromí, bude zajisté grafické provedení. Prezentace je vybroušená a profesionální, interface a menu byly totálně přepracovány, a hra tak na HDTV vypadá prostě úžasně. Určitě musíme zmínit kvalitu videoklipů jak na SingStore, tak přímo v písních. Jak by každý předpokládal, i zvuk je řazen do nadprůměrné škatule. Muzika v pozadí menu je také pěkná. Jak jsme již poznamenali, můžete si dokonce stáhnout tapetu v pěkném provedení. Stejně tak krásný je i styl textu, čistý a lehce čitelný. V textu však spočívá i naše další nespokojenost, jelikož i při masivním vylepšení rychlosti zpracování dat na PS3 SingStar pořád nerozpoznává zpívaný text - což znamená, že si můžete do mikrofonu vrčet, bzučet nebo hučet, a stejně se vám sypou body. S tím byste před duem Osvaldová & Soukup neobstáli. Závěrečné minus pak zastává omezená délka nahraného videoklipu pomocí PS Eye, nastavená na třicet minut.
SingStarJe těžké hodnotit další díl podařené hry, ještě k tomu na nové platformě. Její koncept byl za své doby naprosto revoluční, Sony vydávala nové díly podle žánrů, všechno běželo, jako na běžícím pásu. I toto pokračování je svým způsobem kvalitní a nadprůměrné, avšak zamrzí chabý základ písniček a po čertech málo inovací. Při čekání na americké vydání hry, a tím pádem i hordu nových songů na SingStore, si můžete zabrouzdat do avizovaného online interfacu a prohlédnout si bláznivá videa od "zpěváků" po celém světě. Nebo je můžete rovnou sami tvořit. Kdyby tento SingStar tedy neměl internetovou podporu, putoval by asi do průměrných vod svých nedávnách tematicky laděných předchůdců na PS2. Nicméně se tak nestalo, těšíme se na bezdrátové mikrofony a pravidelné aktualizace SingStoru. Počítáme-li s tím, že všechno vyjde tak jak má, neměl by být problém ani v závěrečné hodnotící cifře.

SingStar

Výrobce/VydavatelSCEE / SCEE
Distibtor ČRSony Czech
PlatformaPS3
MultiplayerAno
Velikost pozice5 MB


Burnout Paradise - Cesta do města ráj (PS3 recenze)

23. ledna 2008 v 10:01 | ADIS |  Recenze

Burnout Paradise

Datum vydání:

22. 1. 2008
Hodnocení redakce:
9/10
Tam, kde se jiní otáčí pořád dokola za svým ocasem jako prašiví psi, nachází Criterion vždy nové cesty, někdy vpřed, jindy vzad. Jejich posedlost radikálními změnami se Burnout sérii nevyhnula ani tentokrát.
Člověk bez řidičáku zkušenému šoférovi neuvěří, že při čekání v zácpě nemá nazdařbůh do éteru nadávat do blbců řidiči převrhnutého Traboše, když ho právě odnáší černí havrani v truhle. A zcela po pravdě řečeno, my sami jsme ještě nedávno nevěřili Criterionům, že bude jejich Burnout Paradise něco jiného, než jenom solidní multiplayerová zábava. Jinak řečeno, ke hře jsme přistupovali kriticky, ale než bys řekl švec, zbylo nám po pár minutách hraní v ústech jenom hodně výmluvné "Whoaaaaaa"… a další komiksová citoslovce.

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise Obrázek ke článku Burnout Paradise

Detail obrázku

První dojem je hodně silný. Auta mají váhu, člověk v rukou cítí tu masu plechů, různých kovů a koženého polstrování, cítí, jak vůz sedí na silnici a drahé pneumatiky se odírají o asfalt. Užívali jsme si této senzace tak dlouho, až nám došlo, že ne auta samotná, ani totální změna konceptu a už vůbec ne bezešvý multiplayer, ale právě nový model řízení je hlavním kořenem celé hry, alfa samcem, který vede smečku a řídí její život. Všechno skvělé i špatné v Burnout Paradise se váže na pocit, který má hráč, když sedí za volantem. Důkazy? Když se rozjedete po ulicích Paradise City, a je úplně jedno, že to je v pořádném vraku, prostoupí vás slastný pocit - tak se cítí člověk, který svůj život nepřožívá, ale skutečně žije.
"Teď jsem na silnici. Řídím bourák, můžu si jezdit jak se mi zachce, protože švestky nikde nevidím, a můžu jet kamkoli, třeba něco nabořím, objevím zkratku a nakonec to naperu do támhle toho posery. Hrajou mi Růžové Pistole, co víc si můžu přát. Prostě jedu, bavím se a cítím sílu motoru, tíhu auta, která mě táhne k Zemi." Mimochodem, Newton by měl radost.
Jistě to zní machisticky, pro někoho nádherně, pro jiného odporně, ale žádné strachy, je to jenom pocit, který se dá interpretovat mnoha způsoby. Anglosasové pro to mají krásný výraz "fun". Je to prostě zábava a zbývá si jenom přiznat, že část jejího kouzla spočívá v tom, jak krásně všechno vypadá a zvučí. Třeba srážky, když někoho sejmete a nezbude vám, než dojem ze scény vyjádřit citoslovcem, tak v tom nemá prsty žádný pan game design, ani paní promyšlená struktura motivačních faktorů, ale skvěle zpracovaná zvuková stránka a grafická technologie. Z obyčejného "řach" udělají brutální "prásk", což budete s trošku neřestným potěšením poslouchat, sledovat, vnímat a ve výsledku prožívat od začátku do konce.
Shrnuto: Samotné řízení vozů, ježdění a jeho variace (bourání, jízda v protisměru, kličkování, bourání) vás bude v Burnout Paradise bavit. Základy jsou tedy skálopevné a můžeme se přesunout do dalšího štoku.

První patro

Projektanti z Criterion Games nebudovali do výšky, což je dobře, protože by se jim mohla zatočit hlava. Ovšem i navzdory tomu, že své nejšílenější nápady značně obrousili, aby nevyčnívaly z ostatní městské zástavby jako Eiffelovka nebo známá flusancová knihovna, působí oproti konkurenci pořád čerstvě a neokoukaně.
Nová struktura hry se rozloučila s jednotlivými tratěmi, které nahradilo velké město. Ono není zas tak obrovské, jak se na první pohled zdá, ale to si člověk uvědomí až později. Zpočátku bude tápat a v každém závodě kontrolovat mapu kvůli správnému směru, než zjistí, že se může za A) orientovat podle soupeřů a nakonec je předjet a že si musí za B) najít vlastní trasy a jezdit vlastním stylem. Chyba je pouze v tom, že to hra neumí jasně a na rovinu říci, což možná pár zbabělců odradí. Ostatní to však brzy pochopí a zanedlouho budou rozeznávat křižovatky, nadjezdy, podjezdy i tunýlky podle styčných bodů, kterých vývojáři umístili na ploše města celou řadu a možná jen tak mimochodem stvořili designově i esteticky krásné hřiště. Vážně bychom se do něj klidně nastěhovali.

Druhé patro

Skvělý pocit z jízdy máme, zajímavé město jakbysmet a zbývají herní módy, čili formičky (představte si třeba ty na perníky), jež pro ty hráče, kteří hru nechtějí pitvat a spíš než pocitově se při hraní řídí rozumově, definují hratelnost. Na každé větší křižovatce čeká jeden z několika různých závodů. Přijedete, potvrdíte a už se jede, žádné zdržovačky. Někdo může vidět problém v tom, že se nedá nevydařený závod ihned opakovat, ale to jsou třesky plesky. Stačí popojet o pár metrů dál na další semafor a rozjet jiné klání. K tomu nevydařenému se můžete kdykoli vrátit. Obyčejné závodění je stejně zábavné jako vždycky, když se smečka vozů řítí ulicí a působí totální chaos. Kaskadérský Stunt mód je ještě o fous lepší, když je třeba ve stanoveném limitu provádět různé skopičiny, k čemuž se dá využít jak chytrého designu města, tak soupeřů i specifických vlastností tří druhů vozidel (je jich přes 70), ale nejlépe všeho dohromady.
Mrzí nás však nahrazení Crash módu blbůstkou s názvem Showtime, která se sice hodí k otevřenému konceptu celé hry, ale zdaleka není tak zábavná. Na první pokus to ujde a napodruhé nuda, dokonce i v multiplayeru. Co na tom, že můžeme tento mód zapnout kdykoli v libovolné situaci, pořád jde jen o poskakování auta ulicemi s pomocí Boostu, který se dá získat jen srážkou s jiným vozem. Celé to je bodované, přičemž za náraz do autobusu naskakuje multiplikátor, ale po pár minutách zjistíte, že tahle chlívárna, jakkoli zvráceně kouzelná, je pouze ztrátou času. Nicméně kdo chce, může se takhle proskákat/probourat se svým vrakem napříč celým městem. Ostatní raději vyzkouší osvědčený Road Rage, což je pojízdný chaos na kolečkách. Cílů je více než v předchozích dílech a je to znát na počtu bouraček, srážek a jinak hektických momentů. Ovšem pozor, za vší tou destrukcí se skrývá překvapivě chytrá AI. Někteří soupeři jsou, hlavně na vyšších licencích, docela nepříjemní a je krásné sledovat, že všichni nejdou jen po hráči, ale i vzájemně po sobě podle situace. Vypadá to přirozeně a hraje se to stejně tak.
Multiplayer jsme kvůli nedostatku informací dlouho považovali za opravdické jádro hry, na který bude v posledních týdnech vývoje naplácán singleplayer obsah. Jak sami vidíte, i nám se může přihodit, že najednou stojíme vedle jak ta jedle, na kterou dřevorubci při očistě lesa zapomněli. Singleplayerová část hry je zcela konkurenceschopná, čili plnohodnotná, prostě dopilovaná. A multiplayer je na tom ještě lépe. Jak si člověk libuje, když nemusí lézt do online lobby a procházet server browser pro připojené servery a hry. Prostě stiskne D-pad, nechá se připojit náhodně, nebo ke skupině kámošů, a řádění může začít, v tom samém městě a bez čekání způsobeného nahráváním. Jakmile se hráči rozprchnou po městě, začne boj o nové rekordy ve spoustě tradičních i obskurních kategorií, přetahovaná o vzájemné takedowny a dojde i na závody, buď předem dané nebo vlastnoručně vytvořené. Stačí někam píchnout start, cíl, waypointy - a jedeme. Tratě se navíc dají ukládat.

Střecha

A tak to v životě chodí, jednou se natřásáte (ve svém nitru samozřejmě) radostí a pýchou, protože jste pochopili záhadu Lynchova filmu, jindy je to kvůli spáchání parádní skupinové bouračky v Burnout Paradise. Tím chceme říci, že není hanba vypnout čas od času mozek a namísto hledání skrytých smyslů a významů dát jen na své pocity a instinkty, protože to může zprostředkovat stejně silný zážitek. Třeba v Burnout Paradise.
P.S. Na přízemí se nezapomnělo, prostě není. Burnout Paradise je všelijaký, jen ne přízemní.

Plusy

Skvěle navržené Paradise City, velké množství singleplayer i multiplayer obsahu, báječná atmosféra a pocit z jízdy, multiplayer.

Minusy

Showtime mód je prostě omyl, soupeři jsou občas nejenom chytří, ale pořádně vyčůraní.

Verdikt

Radikální změna koncepce v rámci série posunuje hru do jiných sfér, kam zatím kromě Test Drive Unlimited jiná závodní arkáda nedohlédla.

Burnout Paradise - Cesta do města za destrukcí (recenze PS3)

22. ledna 2008 v 19:54 | ADIS

Burnout Paradise - cesta do města za destrukcí

Opakování čehokoliv vede k vyhoření. Burnout je tu již pošesté, ale spíše než skomírající ohniště připomíná termonukleár... PS3 | recenze 22.1.2008 | Klikněte na obrázek !!!
*Recenze není přímo zde,obrázek je odkaz na tu recenzi !!!

Cheaty na přání - pravidla !!!

21. ledna 2008 v 19:58 | ADIS |  Cheaty
Zjistil jsem,že hodně lidí shání cheaty,Proto sem se rozhodl rozjet novou rubriku "Cheaty na přání" !!!
A jak to vlastně bude probíhat ???
* Do komentářů napíšete hru a platformu např. GTA : San Andreas - PS2
* Nejčastější hry dám do ankety,která potrvá 1 den !!!
* Cheaty pro hru s nejvíce hlasy budou následně zveřejněni !!!
Teď už Vás jen vyzívám : Pište,já vám ti cheaty seženu za každou cenu !!!

Java Hry&Programy do mobilu ke stažení

21. ledna 2008 v 18:38 | ADSi (zdroj : PeTT!K) |  Různé
Programy
ICQ pro mobilní telefony - stáhnout
Bluetooth Messenger (posílání zpráv pomocí BT ) - stáhnout
Vědecká kalkulačka - stáhnout
Slovník anglicko - český - stáhnout
Opera (prohlížeč internetových stránek) - stáhnout

Hry
3D Buddy racing - stáhnout
3D Need for Speed Drift CZ - stáhnout
3D Super Ball - stáhnout
Aero Mission (znáte z K750i) - stáhnout
Alien shooter RU - stáhnout
Asphalt Urban 3D - stáhnout
Breakpoint Magnetic Joe CZ - stáhnout
Bunker 3D - stáhnout
Duke Nukem 3D - stáhnout
Flower tower 3D - stáhnout
Golden warrior 3D - stáhnout
Dále klikněte na celý článek !!!

Killzone - PS2 cheaty

21. ledna 2008 v 17:37 | ADIS |  Cheaty
Otevřete menu,držte L1 a pište :
*Velké hlavy: O,čtverec,X,O,O
*Všechny videa : O,čtverec,trojúhelník,kolečko,čtverec
*Otevře silné zbraně : O,trojúhelník,O,trojúhelník,X
Vysvětlivky : O = kolečko

NBA 2K8 - Simulace bez simulování (PS3 recenze)

21. ledna 2008 v 17:17 | ADIS |  Recenze

hodnocení BW: 80%

V současnosti bezkonkurenční simulace sportu, spojeného s afroamerickým životním stylem, potěší každého fanouška. Zda zaujme i laika, je otázkou. Jde totiž opravdu o puristický basket.
  • .Dunk Contest
  • .Nepřebernost nastavení
  • .Nejkomplexnější basket na trhu
  • .Nepřehledná menu
  • .Chaotická výuka
  • .Plynulost pohybu má rezervy
  • .Jen pro insidery
lokalizace Původní cena 1699 Kč

Recenze

NBA 2K8Reálný basketbal jsem hrál naposledy v hodinách tělocviku na střední škole a utkvěl mi v paměti jako hektická mela na malém prostoru, kde o úspěchu rozhoduje hlavně tělesná hmotnost a ostrost loktů. Není divu, že při takové osvětě od dětství nepřitahuje v naší zemi gumový míč zrovna největší pozornost. My ovšem nejsme pupkem světa a tam, kde to na ten pupek vypadá spíš, alespoň podle médií, mají k basketbalu zcela odlišný vztah. Rok co rok se tak objeví na trhu hned několik tématických her a 2K Sports jsou jedni z mála, a ano, skoro i jediní, kteří se perou s molochem Electronic Arts, takže už kvůli tomu jimi vydávané tituly stojí za pozornost. NBA 2K8 navazuje na loňskou NBA 2K7 a kdo starší hru hrál, nemůže v převážné většině směrů nezaznamenat posun k lepšímu. Pojďme se ale podívat, co hra nabízí tomu, kdo loňský, případně jakýkoli jiný basketbalový titul dosud nehrál.
NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš.
NBA 2K8První, co se před hráčem bez nejmenšího náznaku intra otevře, je spartánská obrazovka, vyzývající k tomu, abychom si zvolili týmy a pustili se do hry. Žádné menu, nastavení, nic. Pokud na to nováčci zírají jako opaření, mohu je uklidnit. To, co vidí, je totiž Quick Game, okamžitá rychlá hra pro instantní zábavu, zatímco hlavní menu se spouští pravým analogem. Pokud by se neznalí i přes varování přece jen pustili rovnou do hry, budou mít možná potíže vůbec zjistit, zda hrají, nebo se jen dívají na video, takže tuto cestu srdečně nedoporučuji. Když si ale otevřeme výše zmíněné volby, možnosti hry se před námi teprve začnou odkrývat. Základní menu tedy vedle Quick Game, kterou máme při spuštění na obrazovce automaticky, obsahuje položky NBA Blacktop, Game Modes, User Profile, Options, Features, Load/Save a Online. Většina položek se dále bohatě větví a jen tak mimochodem, pouhý kompletní výčet všech větví a větviček menu s jednovětým komentářem ke každé by pohodlně zaplnil celý prostor této recenze, takže budu vybírat jen, co mi připadá důležité - není ale vyloučeno, že někoho zaujme zase něco jiného.
NBA 2K8NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš. Pokud se chcete někde odreagovat od náročné sezóny, tady máte nejlepší příležitost. Krom toho ale tato část hry slouží i jako druh tutoriálu - co zde vypilujete, se vám na bojišti náramně hodí. Naleznete zde následující minihry: Dunk Contest, Pickup Games, JPT Shootout, Game of 21 a Dunk School. Dunk Contest je vrcholně zábavná soutěž ve stylovém proměňování košů. Hraje se v rovněž stylovém prostředí, jež je mixem hiphopové estetiky, cirkusu a Matějské, pochopitelně na jeden koš, a ovládání postavy si zaslouží pár slov. Nápověda praví, že postavou pohybujete levým analogem, těsně před výskokem zvolíte trik pravým analogem a zakončíte tlačítkem R2. To vše musíte zvládnout v rámci "dunking range", což je nalajnovaný prostor před košem. Ve skutečnosti člověku zabere dost času, než se do této zdánlivě prosté akce vpraví. Už jen správné načasování není žádná legrace a k tomu si připočtěte, že pravý analog může spustit víc než osmdesát základních (!) triků. To ale stále není vše. Stisknutí R2, nutné ke zdárnému NBA 2K8zakončení, musí proběhnout v jediné konkrétní vteřině. Aby se to vůbec dalo uskutečnit, máte k dispozici ukazatel, který se objeví až v poslední chvíli před zakončením - rychle se naplňuje svítivě žlutou a v okamžiku, kdy dorazí do výrazně označeného pole a začne červenat, nadešla vaše chvíle. Stačí se netrefit o zlomek sekundy a míč košem neprojde. Až se to naučíte, můžete si dokonce do cesty umístit překážku, o níž se borec i při drobné nepřesnosti spektakulárně přerazí. Celkově vás tu čeká překvapivá hromada zábavy, protože množství fórků, komických gest a různých jiných legračních detailů je zdánlivě nevyčerpatelné. Bobbito Garcia coby MC je jednoduše famózní a vtipně reaguje na dění pod košem. Například jsem si vypiloval jeden trik a ten se snažil opakovaně uplatňovat. MC pravil "tenhle trik musíš vážně milovat" a při dalším opakování sarkasticky "máš ještě něco jiného?". Nemluvě o daleko tvrdších posměšcích v případě neúspěchu. Největší legrace je to samozřejmě se živými soupeři, ale i o samotě se budete přinejmenším usmívat. Leč pokročme dále. Pickup Games jsou zápasy na malém hřišti, kde si NBA 2K8volíte, kolik hráčů na každé straně se zúčastní mače - od jednoho do pěti. 3PT Shootout je střelba trojek, kdy máte kolem jediného koše srovnáno do oblouku patero stanovišť, každé s baterií připravených míčů a cílem je co nejrychleji projít všemi stanovišti a naházet co nejvíce míčů do koše pravým analogem. Střelba pravým analogem je při samotných zápasech alternativou ke střelbě tlačítkem, takže tato minihra slouží jako její nácvik - nic dvakrát lehkého, vše záleží na citu a nedá se tu moc radit. Při ostrém zápasu je úspěšnost takové střelby kupodivu mnohem vyšší. Game of 21 je hrou jednoho proti dvěma - nepříliš zábavný nácvik obrany. A konečně poslední položkou je Dunk School, neboli škola zakončování pomocí triků. Je příznačné a pro hru bohužel typické, že škola triků je na posledním místě menu, které má na místě prvním soutěž právě v těchto tricích. Chaotičtější strukturu aby člověk pohledal.
Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě.
NBA 2K8Nuže, vzhůru do Game Modes. Zde nás čekají následující módy: The Association, Season, Playoffs, Rookie Challenge, Practice a Situation. Jádrem všeho a současně i jádrem celého titulu je The Association. To je nekonečná hra, sezónu za sezónou, s milionem možných nastavení - představte si, cokoli chcete, a najdete to tu. Kdo na něco tak bezbřehého nemá nervy, může si střihnout jedinou sezónu v módu Season, ještě kratší horizont nabízí vyřazovací pavouk Playoffs a extrémem jsou Situations, kde můžete vstoupit kamkoli do konkrétního zápasu, který si nastavíte dle vašich představ - prostě si můžete vyzkoušet, co by se stalo, kdyby byl Shaq v tom konkrétním reálném momentu neuklouznul po banánové slupce. Rookie Challenge je Quick Game v zeleném. Pozoruhodnou položkou z hlediska struktury titulu je Practice, což je - další zasutý kus tutoriálu! Má dvě podsložky: Standard a Free Throw. Režim Standard vypadá následovně: máte párNBA 2K8 spoluhráčů, konstrukci s košem a míč. Hřiště lemují "soupeři", vyčkávající, co s vámi bude. Přiběhnete k míči a postava ho automaticky sebere ze země a začne driblovat. S pomocí levé analogové páčky se pohodlně proběhnete a vyzkoušíte si, že postava dobře reaguje, byť je tu určitý postřehnutelný distanc mezi ní a páčkou - postavu necítíte v ruce tak dokonale, jak byste mohli a chtěli. Tlačítkem X přihrajete nejbližšímu označenému spoluhráči - ti, kterým je možné přihrát, se označují ve směru, kterým jste zrovna natočeni - a kamera se plynule přesune na něj. Tlačítkem se symbolem čtverečku střílíte na koš. Záleží na tom, jak dlouho tlačítko přidržíte - zde vám hra trochu napoví, takže se dozvíte, zda jste drželi tlačítko optimální dobu, nebo zda jste přetáhli. Mělo by se to projevit na úspěšnosti střelby, ale mnohdy dobře zavěsíte a přesto se dozvíte, že jste drželi tlačítko moc dlouho a naopak. Když netrefíte a míč odskáče až do míst, kde stojí přihlížející NBA 2K8oponenti, seberou ho oni a můžete si vyzkoušet, jak pro změnu protivníka míče zbavit. Free Throw je pak trénink trestného střílení, při němž se využívá pohybového senzoru v ovladači. Nakloníte Sisaxis jemně k sobě a hráč začne zvedat paže s míčem. Ve správném okamžiku - ten si musíte vychytat sami - překlopíte ovladač opět do vodorovné polohy, lze použít pohyb podobný nahazování prutu, a pokud jste vystihli přesný moment, vsítíte koš. Jde to kupodivu docela snadno a při zápasu se to šikne - choďte si pro fauly.
Trocha historie
Kořeny basketbalu podle některých sahají až k olmécké hře "pok-a-tok", případně k aztécké "tlachtli". Jisté je jen, že šlo o prohazování čehosi kamenným kruhem umístěným na zdi a ve srovnání se současností otočeným o devadesát stupňů, čili metaný objekt musel proletět kruhem zboku, místo shora. Na dalším už se vědci, luštící vytesané reliéfy, nemohou shodnout. Údajně se tak hrálo lidskými hlavami - podle jiných jen míčem - bylo dovoleno vše, včetně zabíjení soupeřů a poražené mužstvo se obětovalo bohům. Jsou ale i hlasy, tvrdící, že původně bylo obětováno mužstvo VÍTĚZNÉ. Takovou ligu si lze dost obtížně představit, nicméně i v současnosti se obecně ve sportu pomalu stává běžnou praxe, že vítězný borec získá obratem zákaz činnosti, případně trestní postih, takže se možná v budoucnu obětování šampióna opět dočkáme.
NBA 2K8Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě, jen vám možná zabere trochu času, než najdete dost spoluhráčů. Za zmínku stojí, že na Playstationu 3 si zahraje o dva hráče víc, než na Billově mašině: deset. A když říkám, že režim kopíruje single, znamená to samozřejmě i nabídku NBA Blackout, což je, především kvůli Dunk Contestu, prostě paráda. Offline režim pak umožní bojovat až sedmi borcům.
Je na čase říci něco o vizuální podobě hry. Jak už jsem výše zmínil, ve srovnání s loňským ročníkem je vidět zlepšení - ostatně by byla ostuda, kdyby vidět nebylo - a míra už tak obdivuhodného realismu je zase o krůček dál. Přesto si neodpustím pár připomínek. Občasná hranatost méně důležitých postav v detailu - lavička, diváci - a botulotoxinové grimasy tváří, u nichž šlo tvůrcům zjevně hlavně o jejich rozpoznatelnost, mi nijak zvlášť nevadí. To, že zblízka ne úplně všechno souhlasí se zákony anatomie, také není důvod pro nehodu při holení. Ale už mě opravdu dost zaráží tradiční cukavé přechody mezi animacemi jednotlivých pohybů. Je jasné, že NBA 2K8pro to jistě existuje nějaký pádný technický důvod, ale nevypadá to dobře. Klidně bych oželel třetinu kvality grafiky, kdyby se postavy pohybovaly naprosto hladce. Propána, vždyť je to sport a PlayStation 3! Kolikrát už jsem hrál hru, která mě moc nezajímala, ale držela mou pozornost obdivem k realisticky plynulému pohybu ovládané postavy - ovšem nešlo o sportovní žánr. Ale jakmile tu je obor, v němž je tělesnost a pohyb na prvním místě, sportovci běhají, jako kdyby do nich trenér každých pár vteřin pustil pro povzbuzení slabý elektrošok. Jinak ovšem samotné množství zobrazovaných pohybů vzbuzuje úctu. Komu čest, tomu čest, tohle muselo stát moře práce.
Trocha historie II
Za skutečného zakladatele basketbalu v dnešním slova smyslu je považován James Naismith, v době svého geniálního nápadu budoucí presbyteriánský kněz, který vymyslel hru se dvěma koši na broskve pro Křesťanskou asociaci mladých mužů, známou jako YMCA, ve - Springfieldu. Stalo se to v prosinci roku 1891. Hra se ovšem díky raketovému růstu popularity rychle profesionalizovala a zhrubla. Diváci ovlivňovali let míče a když se jim v tom zabránilo klecí, jíž se hřiště obklopilo, píchali hráče skrz pletivo hřebíky. Možná právě toto období je výrobci basketbalových her neprávem opomíjeno.
NBA 2K8Umělá inteligence je na dobré úrovni, spolupráce vlastních hráčů vás dokonce občas naplní úžasem. K dispozici je navíc řada stupňů obtížnosti a ani na základní úrovni Rookie se soupeř nechová jako chovanec ústavu při léčbě sportem. I začátečník si ale zahraje, i když zápas bude možná vypadat trochu jako australský nebo eskymácký box: já dám ránu - koš -, ty dáš ránu - koš. Hra ovšem nabízí obrovský prostor pro taktické manévry, včetně samozřejmého pohybu bez míče, volby rozestavení a strategie, a na vyšších obtížnostech si rozhodně přijde na své i skalní fanoušek a znalec - ostatně nic lepšího stejně na konzolovém trhu není. Zbývá zmínit skvělý zvuk: od hudby - namátkou Breakestra, Common, Cut Chemist, Devo, Fishbone, G-Love, J-Dilla, Quantic, Quasimotto, Q-Tip, Run DMC, Stone Roses a spousta dalších -, přes Kevina Harlana a Kennyho Smithe na postu komentátorů až po roztleskávačky, speciální efekty a bouřlivé reakce diváků, všechno je na svém místě a prakticky není co kritizovat. Shrnuto a podtrženo: pro fanoušky jasná koupě a zábava na hodně dlouho - nejspíš až do příštího dílu od 2K Sports.

První dojmy: The Club – nabijte další zásobník

20. ledna 2008 v 16:05 | ADIS
Perfekcionismus. To je charakterová vlastnost, na které The Club staví. Nejde zde o žádný hlubokomyslný příběh ani o záchranu světa. Jediné, co musíte pro dobrý pocit udělat, je vystřílet a vyběhat si nejvyšší počet bodů. Dokážete to?
Předobjednejte si na shop.doupe.cz
The Club
Platforma: PC, PS3, Xbox 360
Typ hry: arkáda
Výrobce: Bizarre Creations (http://www.bizarrecreations.com/)
Vydavatel: Sega (http://www.sega-europe.com/)
Distributor v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)
Homepage: http://theclub.sega-europe.com/
Předpokládané datum vydání: 19. únor 2008
Krev na rukou některých zahraničních herních žurnalistů ještě ani nezaschla, když rozklepaným písmem zapisovali své první dojmy z očekávané akční řežby od Bizarre Creations. V zásadě říkali všichni do písmenka to samé - The Club je zajímavý. Jenže, v jakém smyslu? Pokud jste četli naše předcházející preview, zřejmě víte, že herní filozofie je spojením dokonalé arkády a závodů. Žádná úroveň není delší, než pár minut a vaším úkolem je nahrát co nejlepší skóre, "zajet nejlepší čas."
Zní to velice jednoduše, že? Přesto byl prý zajímavý pohled na spoustu zahraničních autorů, kteří zrovna dohráli jeden z levelů. Jakožto lidé, kteří se hraním her živí, by neměli mít žádný problém s jakoukoliv hrou. Tím méně je typické, aby se nějak pozastavovali nad The Club - v principu jde přeci jen o akční střílečku okleštěnou na kost. Věřte nebo ne, po prvním kole se ozývaly hlasy typu: "Potřebuji si dát na chvilku pauzu, vezměte to někde za mě..."

Multiplayer má své kouzlo * Všechno lítá, co má peří * Hlášky jak z Unrealu
Divíte se, proč se tak stalo? Proč to po pouhých třech minutách vypadalo, že většina žurnalistů jsou trosky před epileptickým záchvatem? Důvod je prostý, hra většinu z nich vyždímala natolik, že si museli před dalším kolem odpočinout. I když se to nezdá, hra zaměstná váš mozek jako nic předtím. Většina z nich si jistě během pauzy přehrávala právě odehraný level a přemýšlela, co udělat příště jinak. Sním své boty, pokud ne. Navíc, SEGA jako motivaci těmto autorům věnovala do soutěže o nejlepší skóre pár hezkých cen.
Jak zabodovat u Klubu?
Aby se vaše bodové ohodnocení alespoň blížilo stanoveným metám, je nutné si zapamatovat pár věcí. Zaprvé: rychlost je všechno. Sice nemáte ve všech herních módech na očích tikající hodiny, ale přesto je nutné běhat co nejrychleji. Skóre se totiž násobí podle počtu nepřátel, které jste zabili a tak je třeba si všechno co nejlépe načasovat. Zabití také může nahradit rozstřelení speciálních ornamentů (lebek), které se nachází na různých místech napříč úrovní.

Teď už asi končím * Pohoda * A jak se mu ta lebka hezky rozprskla
Zadruhé: Ani ten největší násobič nezachrání neefektní zabití. Pokud na nepřítele vyplácáte zásobník z půl metru a většinu střel zachytí ochranná vesta, nevypadá to moc dobře a samozřejmě se to podepíše na skóre. Důležité tak jak střílet přesně z dálky, nejlépe po provedení nějakého efektního pohybu. Pokusit se neminout. Zabít nepřítele posledním nábojem v zásobníku. Zabít nepřítele, který se krčí za pohovkou a cvaká zuby ze strachu před vámi.
Nejlepší obraz získáte, pokud si představíte malou modelovou scénu. Máte místnost se čtyřmi muži - vašimi protivníky. Rozrazíte dveře, zabijete prvního. Ujdete pár kroků a přesnou střelou do hlavy zabijete dalšího. Dva zbývající samozřejmě nelení a uskakují do úkrytu, odkud opětují palbu. Vy stojíte u dveří a s pohrdlivým úsměškem za nimi posíláte jednu kulku. Ta projde jak hlavou jednoho tak druhého. Maximální body a styl, minimální námaha.

Hlava nebo rameno, to je jedno! * Za dveřmi číhá nebezpečí, milé dětičky * Jsem prostě dobrý
Problémem se pak stává fakt, že při tolika taktických finesách, zapomenete na to základní. Dobít zásobník, kupříkladu. Nezřídka se také stane, že padnete mrtvi k zemi s vytřeštěnýma očima. "Proč?" budete se ptát. Za většinu smrtí přitom bude moci vaše nepozornost - zkrátka si nevšimnete ubývajícího zdraví a zapomenete si udělat zacházku pro lékárničku. Vždyť přece musíte zabít dalšího, abyste nepřišli o kombo!
A obšírně řečeno, o tom je celá hra. Zní to šíleně, ale doopravdy to funguje. Nápad spojit akční hru a závody si bere to nejlepší z obou her. Vezměme si ideově tak trochu podobný Painkiller. V podstatě šlo jen o brutální násilí obalené působivými úrovněmi a zábavnou hratelností. To všechno The Club zachovává a přináší další trumf - časovou nenáročnost. Určitě znáte klasickou situaci - máte za dvacet minut důležitou schůzku, nemá cenu nic začínat a přesto chcete nějak zabít přebytek času. Závodní arkáda je pak ideální - jeden závod o třech kolech, každé trvá pár minut a vy plni sil vyrazíte. Výtvor Bizarre Creations aspiruje na dokonalou akční výplňkovou aktivitu, vždyť jedna úroveň také trvá jen chvilku! Problémem se ale může stát až přílišná chytlavost, takže místo o deset minut dříve přijdete o půlhodiny později :-) A vysvětlujte pak, že jste zabíjeli čas!
Zápory se mění v klady?
Pokud se ptáte, jak se dá v takhle zaměřené hře vyprávět příběh, ptáte se správně. Odpověď zní, že se nedá. Jak se vyjádřil jeden z autorů The Club, Ben Ward: "Myslím si, že ostatní tvůrci si nejdříve vymyslí příběh a úrovně, načež až potom začnou vymýšlet hru. My ne. Ve skutečnosti jsem nic takového neměli, kromě jediného - hry. Tu jsme prostě vymýšleli roky a teď jenom přidávali prostředí, která by mohla být pro hratelnost zajímavá."

Tomu se říká těžký kalibr * Nádraží, odstřelovač - skoro jako druhá světová * To nevypadá dobře
Zbývá jen dodat: nejen prostředí. Samozřejmostí jsou i různé herní módy, které okusíte. Bizarre Creations sice zatím drží pod pokličkou ty multiplayerové, ale single player si můžeme zčásti představit a zčásti připomenout. Klasikou je Sprint, v němž proběhnete co nejrychleji z jednoho konce na druhý a snažíte se při tom udělat co největší škodu. Pokud se podaří i nějaká ta exploze, bude to další hezká třešnička na dortu. V časovce běháte kola po trati (to mi připomíná jak jeden vtip, tak i závodní hry) a mezitím zabíjíte vše, co vám přijde do mířidel. Čas získáváte právě za zabíjení nepřátel a pokud se vám to nepovede, ručička klesne na nulu a vy vybouchnete. Naopak, úspěch bude odměněn klasickým máváním šachovnicovou vlajkou. Dále jsou tu dva klasičtější módy. Siege a Survivor jsou v zásadě jen o získávání bodů na velmi malém prostoru.
Level design není nijak nepodobný klasickým závodním hrám. Od začátku ke konci vede jen jedna cesta. Každá úroveň je ale jen malou ochutnávkou z osmi různých prostředí. Počínaje ostrovním vězením, železárnami, vilou, výletní lodí konče sovětským bunkrem, válečnou zónou a Benátkami. Ty se v realitě hry pomalu potápí a Klub si jen jejich část zakoupil, aby ji renovoval, takže působí jako zcela výjimečná charitativní organizace.
Historky, jež lidé z Bizarre zažili během prozkoumávání míst, které si vybrali jako předlohu zní skutečně zajímavě. Kupříkladu vila se náhodou ukázala být kolejí plnou osmnáctiletých Američanek v pyžamech. V železárnách si prý zas celý tým vyzkoušel, jaké je to dělat železo a ve Východní Evropě, kde hledali inspiraci pro válečnou zónu, si všichni uvědomili, že se doopravdy nechtějí přidat k armádě. Na úrovních je ale důkladná práce tohoto týmu znát. Třeba věznici zdobí bohaté graffiti, zbytky z jedné ze vzpour a pokochat se přitom můžete výhledem na prosluněný dvůr.
Jedním dohráním nic nekončí
I přes propracovanost úrovní si je možné stěžovat na jejich nízký počet. Celou hru je ve skutečnosti možné prosvištět za hodinku a pak zbývá jen hrát znovu. Zachraňují to jak naprosto různorodí hlavní hrdinové, tak i speciální závěrečná animace pro každého z nich.
Na co se těšíme
  • "Ještě pár bodů a jdu spát!"
  • Novodobý Mortal Kombat
Čeho se bojíme
  • Krátká herní doba
  • Obtížnost
Těchto bonusů se ale ve hře nachází relativně málo. Pokud je u The Club nutné být skeptický je to právě kvůli nedostatečné motivaci pro další hraní. Ano, vyzkoušení si jiných postupů zabere pár večerů a multiplayer bude zcela jistě nářez, ale k čemu pak zkoušet nejtěžší obtížnosti a vytvářet co nejlepší skóre? Můžeme jen doufat, že nad tímto problémem v Bizarre přemýšleli a naservírují nám na pesimismus odpověď, nad níž budete moci jen sklapnout ústa.
Tak či tak, nynější verze je prý skvěle hratelná a působí svěžím dojmem. Uvidíte, jestli na ni budete vzpomínat jako na jeden z milých experimentů, či na hru, která založila nový žánr. Osobně doufám v druhou možnost.
Jak se těšíme: 85%


Final Fantasy XIII: Co slibují vývojáři

17. ledna 2008 v 16:31 | ADIS

Final Fantasy XIII: Co slibují vývojáři

Final Fantasy XIII je nejočekávanější japonské RPG současnosti. Nejlépe střežené před zvědavostí novinářů. Zpoza brány mlčení však občas proniknou tak zajímavé zprávy, že se těšíme hned ještě víc.
Žánr: rpg
Datum vydání svět: 4Q 2008
Datum vydání v ČR: 1Q 2009


Recenze

Final Fantasy XIIIFinal Fantasy XIII, titul, který se stále drží na žebříčcích nejvíce očekávaných her jak v Japonsku, tak ve zbytku světa. Zahalený tajemstvím více než kterýkoliv jiný projekt pro PlayStation 3, snad s výjimkou sesterské hry Final Fantasy Versus XIII. Podívali jsme se mu trochu na zoubky.
Je to target redner? CGI? Nebo že by přece jen realtime? Spory nad původem traileru očekávaného megahitu od Square-Enix Final Fantasy XIII trvají takřka dva roky, tedy od chvíle, kdy byl poprvé předveden na E3 v roce 2006. Nyní se konečně podařilo ze Square-Enix vypáčit více detailů. Zadržte dech, jedeme z kopce. Scény z traileru sice obsahují CGI filmy, ale většina běží v reálném čase. Hra totiž bude využívat takový bojový systém, který umožní zachovat neuvěřitelnou úroveň grafiky. Ale nejprve k příběhu.Final Fantasy XIII
Svět FF XIII je rozdělen na dva říše. Mechanické město Cocoon se vznáší nad zotročenou Pulse. "Svatá" vláda Cocoonu využívá citlivé krystaly k tomu, aby ovládala myšlenky obyvatel Pulse a využívala je k práci. A právě okamžik, kdy vzbouřenci z Pulse zaútočí na Cocoon, začíná hra. Třináctý díl se pyšní tím, že je zasazen do té nejvíce současnosti vzdálené technologické budoucnosti, takže na hráče čekají futuristické zbraně, létající lodě, monstra a roboti připomínající středověké rytíře. Final Fantasy se prostě nezapře.
Pozoruhodná je hlavní hrdinka Lighting. Na začátku hry se s ní setkáváte jako s vůdkyní frakce rebelů, ale její role prý není (jak už to u FF hrdinů bývá) předem daná. Ačkoliv za ni bojujete, není prý vůbec jasné, na čí straně vlastně ve skutečnosti stojí. Za jejím designem je jasně znát ruka šéfa projektu Tetsuyi Nomury, Lighting je půvabná, ale v žádném případě nejde o ženu, při jejímž spatření máte ochranitelské potřeby. To, jak skosí revolverem vojáky a mečem titánské monstrum, mluví samo za sebe.
Final Fantasy XIIIA jste u toho nejzajímavějšího. Soubojového systému. Do vydání Final Fantasy XII sázel Square-Enix na náhodné tahové souboje. "Dvanáctka" přesunula veškeré boje do enginu hry a to v reálném čase. Podle vývojářů ze Square-Enix trend ve třináctém díle pokračuje, ale pracuje na novém animačním systému. Boje budou údajně mnohem akčnější, ovšem s možností vkládat při souboji povely. Zatím nevíme, zda se FF XIII bude držet i geniálního systému gambitů, který dával možnost vytvořit u každé postavy ze skupinky ve FF XII specifickou umělou inteligenci, ale tato pravděpodobnost je prý nízká.
Souboje ve Final Fantasy XIII by měly ze všeho nejvíce vypadat tak, jako kdybyste ovládali film. Zadáte tedy povel a spustí se animační sekvence, ve které postava provede nějaký útok. Na tom by nebylo celkem nic objevného, kdybyste nemohli během tohoto útoku zadat další a scéna se následkem toho dynamicky promění. Takovýmto způsobem půjde prý vytvářet řetězce úderů a kouzel. Grafická úroveň přitom zůstane takřka na úrovni CGI animací, které budou také dostatečně využívány, jak už je u Square-Enix her zvykem, ovšem tentokráte se neubudou již nijak výrazně lišit od enginu hry.
Zkuste si představit situaci, kdy vyvoláte summona, který se po provedení útoku na váš popud přemění v motocykl (ve hře toto zvládá Shiva), vy na něj naskočíte, sestřelíte pár nepřátel a odjedete. Šílená představa? Blouznění fanoušků? Doufáme, že spíše blízká realita ve FF XIII. Zatím se ještě můžete podívat na to, jak vypadá vývoj této hry !!



Resistance 2 - preview

14. ledna 2008 v 16:07 | ADIS
Loňské válečná akce Resistance: Fall of Man od Sony (83%, mega-recenze) se prodalo přes dva miliony a díky stažitelným přídavkům se dodnes těší velké popularitě, takže předčasné odhalení jejího nástupce nebylo žádným překvapením. Vývojáři z Insomniac Games (druhý tým pracoval na Ratchet & Clank) ale nepatří mezi ty, kteří by hru uspěchali a odflákli, jen aby ještě tentýž rok hráčům naservírovali druhý díl. Zároveň není žádným tajemstvím, že autoři počítají i s třetím dílem: proto se nabízí otázka, s čím vším hodlají přijít, aby si udrželi pozornost tolika fanoušků. Nabízíme vám proto podrobný souhrn všeho, co můžete očekávat od druhého dílu.

•V ledové krajině i zalidněných metropolích
Příběh amerického vojáka Nathana Halea ještě zdaleka neskončil: v úvodu hry o vlásek unikne smrti poté, co je sestřelen ve vzduchu a vzápětí se ocitá na ledovém Islandu, přímo uprostřed bitvy s dobře známou mimozemskou rasou Chimera. Nathan se stihne připlést k obraně letiště, ale vzápětí Island opouští a cestuje zpátky do Spojených států, v nichž se bude odehrávat zbylých deset úrovní (každá s minimální dobou hraní třiceti minut, což se však v praxi protáhne nejméně na dvojnásobek).

kliknutím obrázek zvětšíte

Unavený hrdina si ani nestihne odpočinout a vzápětí dochází k přelomové události, totiž invazi Chimery přímo na americkou půdu. Pamatujete si ještě, jak Spojené státy v jedničce přispěchaly na pomoc Anglii, podobně jako to udělaly ve skutečné 2. světové válce? Podobný fór si autoři zopakují i v Resistance 2, protože vylodění mimozemšťanů na americkém pobřeží bude zase nápadně připomínat americkou invazi do Normandie. Nemluvě o Nathanově dalším úkolu: obraně obrovských kanónů Big Bertha, jejichž stejnojmenné předchůdce s oblibou využívalo Německo v první světové.

A zatímco Nathan se přidá k tajnému programu Sentinels, příběh se přesune do dalších velkoměst: San Francisca i Chicaga, kde si zabojujete proti obrovským Leviathanům a město rozdrtíte na padrť v obrovské tankové bitvě. O nic menší nebude ani ta v Louisaně, kde budete pěšmo odolávat náporu nepřátelských mechů. Konečně nemá smysl ani zatajovat uniklou informaci insiderského blogu, podle něhož Resistance 2 skončí výkřikem: "Oh, shit.." a připraví půdu pro trojku, odehrávající se alespoň zčásti v Mexiku. Mimochodem, velká část terénu bude ve hře náhodně generovaná, což bude jistě motivací pro nejedno zopakování kampaně.

•Brnění na cucky
Ačkoliv časově bude hra zasazena do 50. let, velebná americká krajina má být znatelně modernější, což lze pochopit, protože hra staví na alternativním sledu dějin. Změn dozná především umělá inteligence protivníka: nepřátelé, kteří jsou vám fyzicky blíž, budou totiž využívat důmyslnější taktiky a více přemýšlet (tj. elegantní způsob, kterak procesoru ušetřit zbytečné výpočty pro každého vojáka na bojišti). Spíše než vylepšených myšlenkových pochodů mimozemských mozků si ale v bitvě okamžitě všimnete toho, že nepřátelům budou po dobře mířeném zásahu odpadávat kusy brnění.

Autoři také chtějí dokázat, že i v dnešních FPS mohou fungovat jinak tradičně konzolové střety s bossy (možná to také dělají natruc Killzone 2). Namátkou lze jmenovat několik bojů proti mechům (na Islandu, při obraně výše zmíněných kanónů nebo v Louisianě) či nestvůře příznačně nazvané Goliath. Nejspíš se změní také kritizovaný systém dlouhých checkpointů a doplňování zdraví: definitivní řešení ale zatím neznají ani v Insomniac.

•Velká i malá bojiště
Chcete namítnout, že sebelepší kampaň pro jednoho hráče dnes už nikoho nevytrhnete? Právě vám bude tedy určená její druhá, kooperativní část se zcela odděleným příběhem a plněním předem daných úkolů. Zahrajete si ji buďto ve dvou na jedné konzoli nebo až v osmi přes PlayStation Network. Tím se dostáváme k těžišti hry, kterým budou bezpochyby multiplayerová klání pro maximálně šedesát (!) hráčů, o dvacet víc než v prvním díle. Všichni přitom moc dobře víme, že v tolika lidech bývá na bojišti docela zmatek: vědí to však i Insomniac a proto přišli s konceptem rozdělení hráčů do 4-8členných týmů, z nichž každý bude plnit jiné úkoly. Tomu bude pochopitelně odpovídat i design map, uzpůsobený pro střety menších skupinek v rámci jednoho velikého bojiště (představte si třeba rozlehlý terén s řadou údolí).

Správný tým bude potřebovat vyvážení profesí a za tímto účelem si každý hráč zvolí jednu ze specializovaných tříd: drsňáka s rotačním kulometem na boje na blízko, specialistu s puškou (na níž bude možné přidat hledáček a jiné doplňky) nebo medika se zázračnou zbraní Medicator, která zahojí rány spolubojovníkům a nepřátele naopak poškodí. Všichni hráči budou odměněni postupováním na vyšší úroveň dle získaných zkušeností a svou roli bude hrát také finanční odměna i tajemné powerupy na bojišti.

•Stíhačky a buginy
Vozidla se stala standardní výbavou každé druhé střílečky a Resistance 2 v tomto ohledu samozřejmě naváže na jedničku. Na straně Chimery přibude pozemní Chameleon (aneb kráčející tank Stalker s možností dočasně se zneviditelnit) a dvě vzdušné jednotky: stíhačka a vznášedlo. Lidská armáda bude moci kontrovat sice jen těžkou výsadkovou lodí, zato důsledně využije svižné buginy i těžkého opancéřovaného tanku. A pokud zrovna nebudete mít k dispozici vozidlo, budete vždy moci zasednout k některé ze zbraní instalovaných přímo na bojišti: třeba k mechanickému Gattling Gunu, raketometu nebo laserovému dělu Chimery.

Tvůrci zatím mlčí o jednotlivých multiplayerových módech, z uniklých plánů však víme, že určitě se ve hře objeví DM, CTF a King of the Hill a že se zvažují další dva typy, Last Man Standing a Keep Away. Třešničkou navrch má být pak zcela ojedinělý, komplexní mód Warfare s obsazováním území, posunováním fronty a voláním jakýchsi gigantických hrdinů či oblud na pomoc: co z toho ale nakonec vyleze si nedovolujeme soudit, už jen kvůli poznámce, že koncept Warfare je těžkým prototypem a nejspíš ještě dozná podstatných změn.

•Klan pro všechny

Soudružnost s vašimi spolubojovníky ještě více umocní fakt, že všichni byste měli být na stejné dovednostní úrovni: jakmile se totiž přidáte do některého z multiplayerových zápasů, hra vás automaticky přiřadí k skupině hráčů s podobnými zkušenostmi/časem hraní apod. Všechny statistiky budou pečlivě zpracovány do hráčksých profilů a uloženy na oficiálním serveru hry MyResistance.net (jako je tomu u Halo 3 na Xboxu), v jehož rámci také půjde zakládat klany. Ty však mají být přístupné komukoliv, tzn. k členství prý nebudete potřebovat pozvánku od jiného hráče.

•Jako v mobilu

V rámci vašeho týmu budete mít také vlastní lobby/chat: mimochodem, pokud holdujete hlasové komunikaci, Insomniac slibují natolik kvalitní přenos zvuku, jakému jsme navyklí z mobilních telefonů. Co se týče technické stránky hry, kromě vlastních dojmů z prvních obrázků zatím víme jen to málo, že hra přinese kvalitnější shadery i nasvícení a mimo to komplexnější mapping a textury.

Resistance 2 vyjde na podzim pro PS3.

Zdroje: Game Informer, Surfer Girl Reviews Star Wars & diskusní fóra

Související články: Mega-recenze prvního dílu, Novinky

Kane & Lynch: Dead Men - PC demo

10. ledna 2008 v 16:15 | ADIS |  Demoverze
Hratelná demoverze kontroverzní akční hry Kane & Lynch: Dead Men nabízí možnost vyzkoušet singleplayer úroveň. Naší recenzi hry najdete za tímto odkazem.
Kane and Lynch: Dead Men
Minimální hardware:
Intel Pentium 4 2 GHz nebo AMD Athlon XP 1800+, 128 MB NVIDIA 6600 / ATI X1300, 1 GB RAM, HDD 7 GB. DVD-ROM 4x
Doporučený hardware:
CPU 3GHz, 2GB RAM, graf. karta 256 MB RAM

Resident Evil 5 - trailer

9. ledna 2008 v 17:49 | ADIS |  Herní

Skate - Xbox 360 recenze

9. ledna 2008 v 15:51 | ADIS |  Recenze

Příjezd do San Vanelony, nádherného ráje všech skejťáků, se neobešel bez menšího operačního zákroku, ale všechno zlé je pro něco dobré. Po dokonalém zásahu sanitky teď vypadám tak, jak jsem vždycky chtěl. Ve městě se začínám pomalu a jistě orientovat. Samozřejmě jsem hned po propuštění z nemocnice skočil na prkno a začal budovat svou pověst, a že to šlo pěkně ztuha...
•Kariéra
Tak jako v každém odvětví, i ve světě skateboardingu touží spousta nadšenců po hvězdné dráze. A že to není žádný med, to se mohou přesvědčit právě v konzolové hře SKATE, kde je kariérní mód s realisticky pojatým ježděním na čtyřech kolečkách opravdovou výzvou. Cílem je stát se tím nejuznávanějším mezi skatery. Aby to bylo možné, musíte se dostat na titulní stránky časopisů, porazit ostatní profíky a vyhrávat ve všech možných disciplínách.

Užijete si tak od soutěží o největší počet bodů, nejlepší trik a závody z kopce až po dělání triků pro fotografa či kameramana, pro něž přeskakujete různé speciální překážky za doprovodu přehršle triků. Za takovou lahůdku považuji fotografování největšího karambolu, kdy si musíte při rozjezdu z kopce s následným pádem zlomit alespoň čtyři kosti v těle.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Nudit se rozhodně nebudete, tedy za předpokladu, že vám plnění úkolů bude pěkně "odsejpat", čímž by růst v žebříčku nabral určitě závratné rychlosti. Dříve nebo později se však asi každý v určité pasáži hry zadrhne. Většinou z důvodu nepřekonatelného úkolu, učení se novému triku atd. Tyto chvilky v mém případě velice často vyplňovalo poznávání města, zkoušení různých triků a nákupy v obchodech. Ty hrají ve SKATE důležitou roli. Tedy pokud si potrpíte na nové oblečení a součástky vašeho prkna.

•Nakupujeme a vyděláváme
Kromě nakupování jsou obchody klíčové kvůli sponzorům, jelikož právě tam si je vybíráte a to na čtyři druhy vybavení. Nejprve boty, pak prkna, kolečka a nakonec i pohybový mechanismus. Samozřejmě z toho pak plynou peníze v momentě, kdy firmu zviditelníte při splnění určitého úkolu. Jezdit sice můžete, v čem chcete, ale pokud si chcete vydělat, tak jedině prostřednictvím výbavy od sponzorů.

Ke kariéře ve SKATE tedy patří také peníze. Ze začátku je jich tradičně velký nedostatek, ale na druhou stranu jsou odměnou jen pro hráče, kteří je i virtuálně rádi utrácejí. Žádná velká přidaná hodnota s nimi prostě nepřichází, jelikož například součásti skateboardu jsou si všechny rovny, nijak nemění jízdní vlastnosti, a je tak úplně jedno k jakým značkám se přikloníte z pohledu hratelnosti. Díky sponzorům se také brzy proměníte v boháče, jelikož úkolů je přehršel a za každý můžete získáte peníze.

•Projížďka městem
Dějištěm hry je fiktivní město San Vanelona rozdělené na čtyři hlavní části - Suburbs, The Res, Downtown a Oldtown. Každá lokace odpovídá svému zařazení, jako by tomu bylo ve skutečnosti a proto si je tak také můžete představit. Jediná odlišnost u nich je mnohonásobný počet míst, kde se dá sk8tovat oproti skutečnosti - čili něco jako typické americké předměstí. Typickým znakem San Vanelony je pak kopec, na kterém se celé město rozkládá. To se samozřejmě hodí hlavně při silničních závodech (deathraces). Kromě přístupnosti veškerých plácků se dostanete i do interiérů. Stačí splnit některé speciální úkoly a otevřou se vám sklady plné bazénů a překážek.
Variabilita prostředí je díky tomu velká a je jenom škoda, že město nemá nějakou výraznou dominantu, takže se v něm trochu hůře orientuje. Naštěstí máme mapu, která pomůže v hledání optimální cesty za vybraným úkolem nebo místem, které bych si chtěl vyzkoušet. Bohužel není tak detailní, jak by mohla být. Naštěstí se můžete díky mapě teleportovat rovnou k závodům a dalším misím, které se tu zobrazují jako ikonky.

•Jako tupé stádo?
Velkou devizou hry je život města. Bylo by přeci jenom hodně divné, kdybyste se projížděli po prázdných ulicích a jen občas našli někoho, kdo vám dá úkol. Naopak, jezdí zde spousta aut, se kterými se určitě několikrát, stejně jako já, setkáte čelně, bočně a na další možné způsoby. Chodců je také přehršel, až by člověk občas brečel, že největší nával je zrovna v místě, které máte za úkol přeskočit. Trochu ale zamrzí, že celou hru potkáváte pořád ty samé postavy, mezi nimiž jasně vyhrává babička v zelených šatech, kterou jsem potkával zaručeně nejčastěji.

Bez zajímavosti není způsob, jakým se AI těchto chodců chová. Skaterům se totiž občané statečně a rádi staví do cesty i v místech, kde by to normálního člověka opravdu nenapadlo a navíc si rádi na ulicích překáží, což působí docela legračně, když do sebe trochu po "hitmanovsku" narážejí.

•Strážci pořádku a ostatní
Na scéně se objevují i "sekuriťáci" hlídající místa, kde je ježdění na prkně zakázáno. Jejich metody jsou pak dosti drastické a člověk si spíš připadá jako na hřišti amerického fotbalu než na hlídaném parkovišti. Stačí totiž, aby vás chlápek ve žluté bundě zaregistroval a už za vámi běží - pokud se vám nepovede utéct, stanete se terčem brutálního hitu, nastavení nohy nebo ruky apod. Nejenom, že to vypadá jako z nějakého bojového sportu, ale navíc zaplatíte i pokutu. Naštěstí z těchto lokalit nemusí být hráči zase tolik vystrašení, přeci jenom reakční doba strážců pořádku není kdovíjak valná, ale na druhou stranu přidávají do hry další porci adrenalinu, jelikož některé úkoly jsou fixovány právě na místa, kde se na je jezdění na prkně zakázáno.

V neposlední řadě se ve městě setkáte v hojném počtu i se svými bratry na prkně křižující ulice San Velony. Několikrát se stanete svědky jejich skvělých triků i pádů, které oproti tomu, jak na mě působily při GC prezentaci v Lipsku, vypadají v plné verzi daleko, ale opravdu daleko lépe a živěji a dalo by se říct, že co pád, to originál. Navíc se po některých povedených objeví na obrazovce tabulka s lidskou kostrou a názornými ukázkami poškozených kostí. Nevím, jak je to možné, ale při mých akrobatických kreacích jsem většinou skončil s frakturou lebky...


•Další herní možnosti
Existují tu další možnosti, které stojí za vyzkoušení - módy freeskate, tutorial a party play, kde můžete soupeřit s kamarády na jednom Xboxu 360. Je však jasně vidět, že hlavní důraz byl zcela logicky vynaložen na kariéru. Naopak potěší extras, ve kterých díky kariéře odemykáte živá videa se skutečnými hvězdami skateboardingu. Jen trochu zamrzí, že jsou pojatá spíše vážným tónem a šetří tak vtipem, na který jsme zvyklí z Tonyho.

Na druhou stranu si můžete vytvořit videa svá, čemuž je ve hře věnováno dost prostoru a funguje to skvěle. Nahrávacímu studiu obsaženému ve hře chybí snad jen volná kamera, kterou by se dalo dění snímat. Jinak můžete videa různě ořezávat, měnit grafické filtry, předvolené pohledy kamery a rychlost jak celých záznamů, tak jen jejich částí. Výsledné záznamy pak můžete po uložení sdílet přes EA Nation s ostatními hráči z celého světa. Osobně na tohle sice moc nejsem, ale v jednom momentě jsem se do nahrávání vyloženě zažral a jen tak mě nepustilo. Může za to určitě intuitivní ovládání.

To rapidně odlišuje hru od její přímé konkurence a staví tak SKATE do realističtější a i náročnější roviny. Přeci jenom nezáleží ani tak na tom, jestli si pamatujete určitou kombinaci písmenek, ale jak moc vnímáte prkno, tedy jak citlivě ho ovládáte pomocí pravé páčky na gamepadu. Výsledek je samozřejmě právě od toho odvislý a člověk má i z nějakého náročného kousku náležitou radost. Za Flickit technologii, jak bylo ovládání pojmenováno, si tvůrci zaslouží velkou pochvalu.

•Srovnání s Tony Hawkem
SKATE konkurenci (především v podobě Tony Hawk's Proving Grounds) v celkové prezentaci a hratelnosti předčí. Myslím si to hlavně proto, že poslední díl TH nemá ani zdaleka tak pěknou grafiku a hratelnostně se přiklonil ještě k větší arkádě, ale na druhou stranu má zase propracovanější příběh a velkou základnu fanoušků. Svým přístupem mají tak obě hry společný skoro jen ten skateboard. Každopádně mi daleko více začal sedět SKATE a osobně ho považuji za hru kvalitnější, která však také není bez chyb a spoustu věcí bych si dovedl představit lépe

Tedy především osvobození se od prkna, kdy ho nemůžete jen tak vzít do ruky a vyjít schody, přelézt plot nebo se v klídku procházet. Zajímavostí, kterou oplývá TH, by byla možnost si vytvořit vlastí překážky a s tím spojená vyšší interaktivita s okolím, která je ve SKATE téměř nulová, pokud se jedná o to s něčím pohnout.

Co se týče grafické stránky hry, tady se jedná jednoznačně o vítěze své kategorie a to i přestože většina textur není tak ostrá, jak jsme zvyklí například z FPS. Každopádně to nikterak nevadí, jelikož je na co se koukat. Všemu navíc pomáhá řádka speciálních efektů v čele s vhodně použitým blurováním.
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

•Dokumentární styl
Podstatnou roli při hodnocení vizuální stránky hry hraje "dokumentární" vypouklá kamera, fixně umístěná v místě za skatem a simulující tak typický efekt s tím spojený. Všechno se u okrajů zakulacuje a člověk má tak pořád pocit, že se opravdu dívá na film. Navíc s kamerou nejsou problémy, i když je škoda, že si jí člověk nemůže pověsit i jinam. Na druhou stranu by tím hra asi ztrácela atmosféru. Dojem tak trochu paradoxně kazí jen samotné postavy skaterů včetně vaší maličkosti, které jako by kolem sebe měly bílou auru a jejich modely se tak občas stávají nevýrazné vzhledem k okolnímu prostředí.

Naopak atmosféře velice pomáhá zvuková složka hry, která vás dokáže vyloženě překvapit. Teď nemluvím o tradičně povedeném EA Trax s vyváženým mixem hned několika žánrů. Mám na mysli hlavně perfektní zvuky doteků materiálů, které podle mě nemají v žánru obdoby. Snad pro každou různou polohu a pohyb skatu je jiný zvuk - ať už jde o sjíždění různých druhů povrchů, ale třeba i s tím spojeném skřípání koleček. Je vidět, že tahle hra byla dělána s opravdovou pečlivostí a evidentně i láskou k tomuto alternativnímu sportu.
VERDIKT:
Opravdová trefa do černého, která v až příliš stojných vodách žánru vytváří velké vlny. Realističtější pojetí skateboardingu sedí a rozhodně nenudí - naopak - SKATE si zaslouží za svou perfektní hratelnost a téměř bezchybné originální ztvárnění velmi vysoké hodnocení.



8+/10

FIFA 08 free kick tutorial

9. ledna 2008 v 10:43 | ADIS |  Herní