Prosinec 2007

Můj Nový web

31. prosince 2007 v 16:44 | ADIS
Je to tenhle : www.x-level.blog.cz tak se tam mrkněte !! Nic moc tam zatim není ale i tak .. :D

Killzone 2 - trailer

25. prosince 2007 v 11:50 | Adisek |  Herní

Call of Duty 4: Modern Warfare - patch 1.4

25. prosince 2007 v 11:18 | Adisek |  Různé
Nejnovější patch pro výtečnou akci Call of Duty 4: Modern Warfare přináší novou mapu "Winter Crash" (vánoční verzi původního Crashe) a dále vylepšuje multiplayer.
Obrázek ke hře Call of Duty 4: Modern Warfare
STAHUJTE ZDE :Stáhnout CoD4MW-1.4-PatchSetup.exe !!!!!!!!!!!!!

Top Video Cinema : Viva Futbol Volume 20

25. prosince 2007 v 10:08 | Adisek |  Blog TV
Fotbalové triky v sezóně 2007/2008. Enjoy !!!

Grand Theft Auto 4 již 25. dubna?

25. prosince 2007 v 10:05 | Adisek
Odložení nekorunovaného hitu Grand Theft Auto 4 z tohoto na příští rok řadu hráčů iritovalo, nicméně z globálního hlediska představovalo chytrý krok jak pro výrobce, tak pro hráče. Jak bychom mohli trávit hodiny v novém virtuálním městě plném zločinu, když před pár týdny vyšlo tolik špičkových titulů? Konečné datum vydání hry zůstává oficiálně neoznámeno, nicméně zpravodajský server MCV informoval, že GTA4 se má šanci na pultech anglických obchodů objevit 25. dubna 2008. Zatím pouze spekulativní datum dle stránek pochází ze zdrojů blízkých výrobcům hry z Rockstar Games, informace tak pravděpodobně unikla z úst/klávesnice někoho z vydavatelské společnosti Take Two. I kdyby se nestrefil na den přesně, jde o dobrou zprávu indikující závěrečné práce na titulu a zahánějící obavy z dalších odkladů.
Související informace (Grand Theft Auto 4):
Platforma
: Xbox 360, PS3
Žánr: Akční
Výrobce hry: Rockstar North (http://www.rockstarnorth.com)
Distributor hry: Rockstar Games (http://www.rockstargames.com/)
Homepage hry: http://www.rockstargames.com/IV/index2.html
Předpokládané datum vydání: 2. čtvrtletí 2008
Zdroj: MCV

Jak dát na blog Návštěvní knihu ?

24. prosince 2007 v 9:05 | Adisek |  Víš jak ?
Nevíte si rady jak dát na blog Návštěvní knihu ? Jestli ano ,tak tenhle návod je právě pro vás!!!
Návod: Jak dát na blog Návštěvní knihu ?
1. Nejdříve se musíte zaregistrovat TADY !
2.Až se zaregistrujete,tak budete mít heslo na svém e-mailu ,které budete používat.
3.Tvoje heslo si opiš např. na papírek a ted se musíte přihlásit na té stránce www.blueboard.cz , Přihlášení najdete v levém sloupci a tam zadáte vaše login a heslo ,které jste si opsali na papírek a kliknete na Přihlásit se.
4.Po přihlášení klikněte na Návštěvní knihy je to druhé v levém sloupci.
5. Potom kliknete na + vytvořit novou knihu.
6. Dál klikněte na Kniha0 a tam si všechno nastavte jak chcete !
7.Když máte vše nastaveno klikněte na tlačítko jak máte nahoře Uložit nastavení.
8.A jakpak si vložit tuto Návštěvní knihu do svého blogu :
9. A ted úplně dole na tý stránce máte tento kód :

Ted si zkopírujte jenom tu část v UVOZOVKÁCH !!!
- Na obrázku je to červeně zvýrazněno !
10.Ted se přihlašte na svůj blog a zkopírovanou adresu vložte například do Zajímavých odkazů jako mám já a pojmenujte to např. Návštěvní kniha nebo Guestbook .
HOTOVO !!!
DOUFÁM ŽE JSEM VÁM POMOHL A POKUD JSOU JEŠTĚ NĚJAKÉ NEJASNOSTI ,
TAK PIŠTE DO KOMENTÁŘŮ !

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2.(Xbox)

24. prosince 2007 v 8:57 | Adisek
Vánoční seriál o dobách, které formovaly současnou podobu videoherního světa pokračuje pohledem na konzoli Xbox. Proč vznikla, co schovávala pod nevzhledným plastem a čím se jí podařilo zapsat do paměti hráčů?
S konzolí PS2 jsme se minulý týden rozloučili pietní desítkou nejlepších her a konstatováním, že i přes sedm let bezodpočinkové služby patří stále k tomu nejlepšímu, co je v současnosti na konzolovém trhu k dostání. Generace negenerace, fandovstí nefandovství, čas nečas. Neměla však vždycky na růžích ustláno, vždyť koncem roku 2001 schylovalo se v nečinností rozmazlených konzolových vodách k pořádné bouři - na trh se poprvé ve své historii výlučně softwarové firmy chystal vstoupit Microsoft s konzolí Xbox. Do boje se tehdy, jak už to tak v měření velkolepé konkurence chodí, zapojila kromě výkonu a kvalitních titulů také celá řada dnes už zlidovělých a peprně podpásových konzolových klišé - vždyť zvěsti o Xboxu coby "neforemné černé cihle" nebo "PC v krabici" žijí v mysli mnohých konzolistů dodnes. Kde byla skutečnost a kde fakta? Jaké perly jsme se pod třeskutou dominancí Sony naučili přehlížet? A kdy už konečně uvidíme zlaté prasátko?

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 2.

Detail obrázku

Dneska jsi tak úspěšný a nemáš strach

Koncem 90. let dospěl softwarový gigant pana Williama H. Gatese k závažnému rozhodnutí. Dominanci Sony na rychle rostoucím konzolovém trhu už není možné déle přehlížet. Jestli chce Microsoft ukousnout něco z astronomických čísel, která už tehdy v herním byznysu poletovala s lehkostí poletuchy bělobřiché, pak musí jednat rychle a vyzvat Sony pokud možno už při dalším střídání technických generací. A tak se zrodila krabice X (X mělo evokovat návaznost na technologii DirectX) se 733MHz procesorem Celeron pod duchnou, 8-10GB harddiskem a DVD přehrávačem (za úplatu, samozřejmě, nejsme žádná charita). Už půlroku po zahájení prodeje měla být navíc zahájena částečně placená onlinová služba, což nebyla v době, kdy PS2 stále se svým připojením spíše jen zápasilo, jen silná zbraň, to byl doslova kanón.

Žádný hřebík netlačí tě v botě

Čistý výkon Xboxu byl oproti konkurenci bezmála dvojnásobný, očekávání odborné obce přesto optimismem nehýřilo. Důvod, proč byl Xbox dle mnohých pasován na outsidera konzolové války, byl poměrně prostý - na rozdíl od Sony a Nintenda se Microsoft nemohl opřít o seznam časem prověřených exkluzivních titulů, ergo kladívko měl podle jednoduché matematiky (konzole + hry co dobře znám = tak já si teda tu konzoli koupím) obsadit v konkurenci až třetí příčku. 500 milionů dolarů na reklamu (ostatně reklamní kampaň původního Xboxu by vystačila na samostatný článek) však nějakou tou usedlou matematikou do začátku pořádně zamíchalo, nemluvě o zlomu, který nastolila na poměry konkurence velmi kvalitní nabídka launchových titulů. Hry jako Project Gotham Racing, Munch's Oddysee a především Halo: Combat Evolved zrodily legendy prakticky v prvních hodinách života nové konzole a cesta ke světlým zítřkům byla vydlážděna. Alespoň ve světě. Teda všude kromě Japonska. No dobře, tak jen v Americe… Taky se musíte ve všem vrtat.

Zítra budeš opuštěný starý brach

V Česku to byla pouť spíše trnitá. Moc trnitá. Jako zámek Šípkové Růženky po ošetření pesticidy. Distribuce byla prachbídná, cena hrůzostrašná a nabídka titulů čítala v poporodních bolestech všehovšudy pár nuzných kousků. Konzole byla k sehnání jen ve specializovaných prodejnách a vůbec si u nás vybudovala pověst "zapovězeného" zboží s minimální zpětnou vazbou ze strany oficiálního zastoupení. Konzoli - a u prvního Xboxu to platilo dvojnásob - živí zejména prodej softwaru a Česká republika v tomto ohledu neplatila právě za rentabilní oblast. Na rozdíl od PS2, které se nezastavilo ani s příchodem novější generace strojů, navíc Xbox poměrně rychle a bezhlesně zesnul - nástup nové generace nepřežil a podle oficiálních plánů ani přežít neměl. Živ je tak pouze skrze zpětnou kompatibilitu Xboxu 360 a nově také službu Xbox Original na Xlive Marketplace. 24 milionů prodaných kusů prvního Xboxu je možná ve srovnání s PS2 jen plivnutím do vody, i to však stačilo, aby si Microsoft vybudoval výbornou startovní pozici pro aktuální next-gen přestřelku.

TOP 5

5. Project Gotham Racing

Arkádová pecka od Bizzare Creations byla a je spolu s Halo 1 názorným důkazem toho, jak snadno a rychle dokázal Xbox položit základy pro budoucí sadu úspěšných a skvěle prodávaných titulů. PGR se do mysli hráčů zapsalo zejména originálním systémem sbírání Kudos bodů.

4. Forza Motorsport

Bezkonkurenčně největší překvapení prvního Xboxu. Další závodní titul čekal po úspěšném PGR málokdo, s přímou konkurencí Gran Turismu na poli superrealistických závodních simulátorů však nepočítal ani ten největší fantasta. A světe div se, ono se to podařilo. Zvlášť, když kvalitní výkony na trati doplnila stájová kobyla MS Game Studios o model poškození a štědrou dávku kustomizace vozidel. Prodal se víc než milion kusů (i díky bundlování) a Forza žije svůj sen dál - podle mnohých kvalitněji, než do té doby neotřesitelné Gran Turismo.

3. Ninja Gaiden

Akční Honba za Dračí čepelí vyvolala v roce 2004 veselí napříč kritiky i hráči. Série Gaiden se vůbec poprvé představila ve 3D a kromě toho, že bezezbytku navázala na přednosti původních dílů akčně-arkádové série je dodnes považována za vrchol grafických možností prvního Xboxu. Hra měla původně vyjít pro PS2, MS si však v roce 2002 zajistil exkluzivitu a nastínil tak trend, který se v budoucnosti stane silnou zbraní v next-gen soupeření - přetahování silných licencí.

2. Knights of the Old Republic

Netřeba dlouhých proslovů. První KOTOR přinesl Xboxu jednu z nejlepších RPG sérií historie a na dlouhou dobu tím zavřel ústa kritickým klepům o absenci tohoto žánru na nadrozměrné černé krabici se zeleným X ve znaku. Nebýt veličiny na první příčce, byl by tam usedl právě KOTOR.

1. Halo: Combat Evolved

Proč právě Halo? Pomineme-li vliv, jaký tato hra měla na budoucnost Xboxu? Pomineme-li fakt, že se stala přísným měřítkem pro každé konzolové FPS, které přišlo po něm? Pomineme-li fakt, že se ho prodalo přes pět milionů kusů? Pomineme-li fakt, že se stalo nejčistším zosobněním hypu v dějinách videoher? Inu… máme prostě rádi kluky v lesklém brnění.

TEST - Burnout Paradise demo

24. prosince 2007 v 8:54 | Adisek
O minulý týden uvolněném demu pro Xbox360/PS3 jsme již mluvili a nyní na to navážeme dojmy, jak na nás zapůsobilo. Předně se projedete pouze v jediném vozidle (do plné verze očekávejte 75 bouráků) a to ve velmi malé části Paradise City umístěné na pobřeží. Nicméně i přesto díky srozumitelnému hlasovému průvodci s titulky snadno nahlédnete do lákavého menu. Jen vám musí virtuální dopravní odbor vystavit řidičák, kde potěší vtipné dosazení přezdívky z vašeho profilu z konzole, potažmo obrázku či fotografie. Hračičky jistě potěší i nutnost ručního nastartování motoru před vyjetím, ale kouř z výfuků je při jakýchkoli otáčkách stále stejný. Z minulých dílů Paradise převzala dvojí náhled na vůz od silnice i zezadu, ovšem je škoda, že do interiérů není vůbec vidět. V autech také není vůbec žádný řidič, což okamžitě poznáte po první větší bouračce, kdy se vám vysypou všechna skla.

A právě havárie jsou ještě více autentické než dříve, vůz se naprosto ochotně demoluje ze všech stran a skvělý je hlavně čelní náraz, kdy se vozidlo nakrásně sroluje jako tahací harmonika. Perfektní destrukci zdatně sekunduje také špičkové prostředí města s čilým provozem, kde lze také zdemolovat mnoho prvků. Navíc je grafika hry opravdu výborná, protože se snímkování ani při plné rychlosti nijak nezakucká a jede naprosto stabilně. Jestli to takto zůstane i v rámci celého rozlehlého města, tak to vzhledem k nulovému loadingu a svobodnému poježdění bude opravdová paráda.

Celé město totiž bude ihned ze začátku celé přístupné a vy si budete jen na křižovatkách vybírat z nabízených závodů a jízd. V demu je přítomno pouze několik málo těchto podniků, včetně časovky a závodu se sedmi protivníky, ale v multiplayeru, který je podobně jako v Test Drive Unlimited integrovanou součástí hry, se nabízí daleko zábavnější soupeření. Nejenže se můžete navzájem pěkně nahánět a bourat, ale soutěžit se nechá např. i o nejdelší skok, smyk, nebo nejobratnější jízdu v protisměru.
I když nechybí velká a malá mapka (zde k nahlédnutí), již teď se ukázalo, že navigace po městě bude docela obtížná, protože mnoha důležitých bodů pro usnadnění závodů si v té rychlosti prostě nestačíte všimnout. Tudíž se bude hodit i taková pohodová projížďka. Každopádně podniky už nejsou servírovány v menu jako dřív, ale vy sami si je vybíráte při jízdě po městě. Nový Burnout tak s největší pravděpodobností opět snadno obhájí trůn pro nejlepší arkádové závody (jen od nich nesmíte čekat druhé NFS/TDU, viz reakce autorů na podobné stížnosti), k čemuž dojde již koncem ledna - více o Paradise v předešlém zpravodajství.
zdroj: vlastní

Návštěvnost za tento týden (17.12. - 23.12.2007)

23. prosince 2007 v 17:06 | Adisek
17.12. - 90
18.12 - 81
19.12 - 76
20.12. - 119
21.12. - 96
22.12. - 128
23.12. - 60 (zatím)
Moc Vám děkuju za návštěvy,které jsou den ode dne větší !! Děkuju !!!

Bleskovka č.2

23. prosince 2007 v 16:12 | Adisek
1.CO JE TOHLE ZA HRU :) ???
2.BAVÍ VÁS ???
3.CO CHCEŠ NA DIPLOM ???
BERU PRVNÍ 3 !!!

Alarm for Cobra 11: Crash Time - zachovejte klid, Semir Gerchan přichází (PC recenze)

23. prosince 2007 v 13:35 | Adisek |  Recenze

hodnocení BW: 53%
Jsou lepší než FBI, CIA i CI5. Kdo? No přece borci z německé dálniční policie!
  • .svižná hratelnost
  • .slušné množství aut
  • .monotónní úkoly
  • .nevyužitá seriálová licence
lokalizace Původní
Cobra 11 (PC)Není to tak dávno, co dvojice dálničních policistů, v níž nikdy nechyběl Semir Gerchan, dokreslovala podvečerní idylku mnoha domácností. Nejprve jen další z německých seriálů se brzy vyvinul takřka v kult. Samozřejmě nelze zastírat jeho béčkovost, bouračky, akce a nakonec ani levný humor tu však nechyběly.
Je neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali z jednoduchého konceptu vytěžit deset seriálových sezón, aniž by změnili hlavní přísady. RTL si svého rodinného stříbra vždy velmi cenila, a kromě toho, že seriál vedle České republiky prodávala třeba i do USA, se snažila o jeho zúročení i mimo televizní obrazovky. To se jí dosud příliš nedařilo. Vzniklo sice již několik her na motivy drsných dálničních poldů, ta poslední a zatím nejlepší od nás před rokem obdržela mizerných 47%. Přesto se mediální moloch nevzdává a spolu se vcelku respektovaným studiem Synetic se pokouší o nápravu.
"Gangsteři nasedají do černého Audi, ale to už Semir s Chrisem obdrželi hlášení."
Cobra 11 (PC)Pondělní ráno, lidé jsou na cestě do práce, dálnice A4 praská ve švech, něco se ale přeci jen děje. Na odpočívadle dochází k přepadení. Banda ozbrojených lupičů po majiteli bistra požaduje obsah kasy. Ten jim ho vydává, ale tiskne zároveň podpultový čudlík spouštějící alarm. Gangsteři nasedají do černého Audi, ale to už Semir s Chrisem obdrželi hlášení. Čirou náhodou se ocitají nedaleko, dokonce přímo za rohem. Stačí několik sekund a už prchající padouchy pronásledují. Přes četné překážky tvořené okolním provozem to dva respektovaní poldové nemohou vzdát.
Pneumatiky kvičí, tachometr ukazuje hodnoty přesahující dvě stě kilometrů v hodině. Adrenalin v žilách je jasně cítit. Na chvilku jsme možná zaspali, protože se před námi náhle objevuje mohutný náklaďák. Na brždění už je pozdě, a tak si říkáme "když bouračka, tak pořádná". A taky že ano. Vůz letí vzduchem, dopadá, ale díky pancéřování, za něž by se nemusela stydět ani limuzína amerického prezidenta, se mu mnoho nestalo. Za to onen nešťastný náklaďák za pár sekund exploduje. Proč? Na takové otázky teď vážně není čas! Radar ukazuje černé Audi pár metrů před námi. Ale jak ho zastavit? To je oč tu běží. Nezbývá než ho trpělivě oťukávat, navádět do kolemjedoucích civilních vozů a čekat, než se hra rozhodne vám misi uznat za splněnou.
Cobra 11 (PC)Hráč prakticky nemá jinou možnost, jak takové úkoly, kterých je naprostá většina, splnit. Časový limit je příliš krátký, a tak je prostě nutné sešlápnout plynový pedál až k podlaze. Arkádové řízení se vyznačuje nesmírnou benevolencí, která ústí v adrenalinové manévry, kdy se v posledních sekundách se svým BMW či Mercedesem nacpete do škvíry, kde by za normálních okolností neprojel ani Mr. Bean s Mini Cooperem. Přesto se ale efektním bouračkám nevyhnete. A on ani není moc důvod, proč byste se o to měli snažit. Po každém "crashi", jenž se dostal až do názvu hry, takže na něm něco bude, se o něco více naplní speciální ukazatel míry poškození. Jeho reálný dopad nicméně pocítíte až zhruba na 80% devastace. Teprve tehdy se začne vůz nepříjemně pohupovat, brzdy selhávat a motor nepodávat maximální výkon. Vcelku příjemná myšlenka, která by ale měla být převedena do hry mnohem konsekventněji a ne takto skokově. Několik úvodních bouraček, jež by v jiných hrách měly drtivý dopad, přežije auto úplně v klidu, ale v určité fázi může každé další ťuknutí znamenat překážku prakticky znemožňující rozumné dokončení mise.
Cobra 11 (PC)Zhruba v sedmdesátce případů se vžijete do role Semira či Chrise za volantem a budete se honit za zločinci po uzlech dálnic rozmístěných kolem Kolína, zavítáte dokonce i do měst a vesnic, a jako takový vrchol bychom zmínili misi na vojenském cvičišti, kde netečným rukám policistů nezůstane uchráněn ani mohutný ocelový kolos - tank! Bohužel jeho fyzikální model není zase o tolik odlišný od obyčejných vozů. A co že ty jsou zač? Inu, za automobilový park se tvůrci rozhodně stydět nemusí, a kdo se obdivoval krásným vozidlům převážně německé výroby v seriálu, bude uspokojen i zde. Ozkoušíte si Audi A6, BMW M5, Jeep, nový model Golfa, ale i třeba ten Mini Cooper a rozličné druhy náklaďáků.
Cobra 11 (PC)Jízdní model je orientován silně arkádovým směrem, což pocítíte jak na neuvěřitelném zrychlení, tak čarovných brzdách i výborné citlivosti vozu. Na druhou stranu je tu stále zachován aspoň elementární pocit autenticity, takže když už srážky často neuškodí, tak přinejmenším ani nepomohou oním nechvalně proslulým "odrazovým efektem". Abychom byli upřímní, jízda v Crash Time dokáže pobavit, a to docela dobře.
Horší už je skutečnost, že často frčíte na naprosto rovné dálnici, a pro vyhnutí se okolnímu prostoru stačí jet uprostřed, kdy s trochou cviku nenarazíte do žádného vozu, aniž byste museli kličkovat. Tento pocit se napravuje ve městech, kdy je přeci jen třeba korigovat řízení o poznání více, celkově bychom si ale přáli vyzývavější design prostředí. I průběh misí je pokaždé prakticky stejný. Vyjíždíte z určitého bodu, nejlépe stanice, když v tom obdržíte zprávu, že se někde něco děje. Vyrazíte tedy rovně, dojedete na místo, kde už vás očekává honička. To celé je vždy zabudováno do mělkého příběhu o vrazích a bankovních či automobilových lupičích.
Alarm for Cobra 11: Crash TimeGrafiku je třeba v rámci možností pochválit. Především modely aut se skutečně povedly, byť se místy blyští možná více, než by měly. Rovněž okolní prostředí od minula přidalo na rozmanitosti, a to vše při poměrně rozumných hardwarových nárocích. Jen škoda, že se pro dabing nepodařilo sehnat hlasy, jež by borci typu Semira aspoň trochu odpovídaly. Zvuky i hudba tak patří spíše do průměru.
Možná jsme Alarm for Cobra 11: Crash Time strhali o něco více, než by si zasloužil. Uveďme to tedy na pravou míru. Rozhodně nejde o hru, kterou byste s chutí pařili několik hodin v kuse - na to je příliš plytká. Když k ní ale usednete na desetiminutové úseky, zažijete i řadu opravdu povedených momentů. Ve chvíli, kdy pronásledujete prchající padouchy, tlačíte se jim na zadek a on je náhle sejme náklaďák, přičemž vy se můžete dívat, jak se rozbíjí o nedalekou zeď, má to něco do sebe a připadáte si pak, jako byste byli uprostřed natáčení další řady seriálu. Bohužel pouze natáčení - ona bezprostřední atmosféra tu schází, možná i proto, že tvůrci nevyužili potenciálu relativně silných charakterů, na nichž stojí seriál. Vzato kolem a kolem tu máme nenáročnou automobilovou honičku, jíž se dá nějaký ten čas věnovat. Koneckonců, vlastní názor si můžete udělat podle hratelné demoverze (408 MB).

Alarm for Cobra 11: Crash Time

Výrobce/VydavatelSynetic / RTL
Distibtor ČR
PlatformaPC
MultiplayerAno
Minimální konfiguaceCPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D karta
Doporučená konfiguaceCPU 2 GHz, 1 GB RAM, 128 MB 3D karta
MŮJ NÁZOR : Pro milovníky seriálu 80%,pro ty ostatní 60%

Killzone 2 - kdepak válka, tohle je PEKLO!

22. prosince 2007 v 17:22 | Adisek zdroj : Bonusweb
Killzone 2 Tak je to tady! Očekávaný den sonyboys, xbotů i peckařů. Guerilla po dvou letech absolutního mlčení předvádí Killzone 2. Otřásl se svět? Došlo k revoluci ať na poli samotné grafiky, nebo herní historie vůbec? A nebo zavládlo jen rozpačité mlčení na straně jedné a na straně druhé bujarý smích?
E3 2005. Sony kraluje. Na obrazovkách běží ukázka z pokračování kultovní PS2 FPS Killzone. Máme se podívat na to, co nám do obýváků přinese PlayStation 3. I největší skeptici v první chvílích žasnou. Výsadek na planetu Helghanů je famózní, animace postav neuvěřitelné, detaily povrchů všeho druhu fantastické, nasvícení a particle efekty vyráží dech. Minimálně první den. A pak začínají pochybnosti. Sony sama mlží při přímých otázkách, zda jde o skutečný engine hry, podezření roste. Na co jsme se vlastně dívali? CGI trik? Render? Jak běží čas, Killzone 2 se stává objektem posměchu jako jeden z největších podvrhů. Zároveň ale roste napětí. Co uvidíme, až se konečně vývojáři rozhodnou předvést nám realitu? Musíme se obávat, že kvalita poklesne o tolik jako v případě srovnání target renderu MotorStormu a samotné hry?
Killzone 2
Tak tohle jsme přesně chtěli.
E3 2007. Konečně. Hratelné demo začíná stejně jako původní render. Internet okamžitě zaplavují srovnávací fotografie. Srovnávají se tváře, vlasy, uši, konstrukce výsadkového plavidla, zbraně, ohně, výbuchy a zvláště animace postav. Není nejmenší detail, který by unikl tomu nejpečlivějšímu zkoumání. Internet se plní nadšenými ovacemi i kritickými poznámkami, debatami, zda jde opravdu o alfa verzi, nebo tím Guerilla odráží útoky těch, kteří mají výraznější výhrady zvláště na některé textury. Ty s každou další uvolněnou ukázkou však pozvolna mizí. Killzone 2 přestává být srovnávána s Halo 3, které po čistě grafické stránce nelze už kvůli výrazně barevnému stylu s KZ2 srovnávat a nejvíce srovnávání pozvolna přechází na Gears of War, absolutní trhák Xboxu 360 a dosud největší vizuální orgie.
Co říkáme Killzone 2 my? Nejprve tedy grafická stránka. Pamatuji na loňský podzim. Factor 5 uvolnil první pre alfa demo Lairu. Most u pevnosti, vojáci, draci a monstra. Jistě, i v té podobě to byl důvod k nadšení, Killzone 2 ale nemá cenu si namlouvat, že jsme neviděli chyby. Drakům byla sice věnovaná maximální pozornost, stejně jako stavbám, ale okolní skály trpěly krutě nedostatečným otexturováním, armády vojáků tu i onde pochodovaly vzduchem a jejich inteligence byla na úrovni láčkovců. Před pár měsíci dorazila pozdní alfa či ranná beta a hlavně množství různých prostředí. Texturování se zlepšilo, ale spíše jsme mohli vidět různé mise, než aby tvůrci vrhli nadšení do vylepšování vizuální stránky. Po E3 2007 trailerech se naplňuje můj odhad. Lair v pozdní alfě byl jako krásná stavba pozorovaná nezaostřeným dalekohledem a nyní bylo konečně dokonale zaostřeno. Pokud takto bude doostřovat i KZ2, čeká nás absolutní extáze.
Vesmír, kde se Killzone odehrává, je ostatně jedním ze nejpůsobivějších, který v herním světě existuje. První Killzone měla nesčetně chyb, v žádném případě se jí nepodařilo naplnit poslání stát se Halo-killerem, jak se o ní psalo. Přesto si ji hráči zamilovali. Tým Guerilla totiž dokázal zaplnit přesně tu mezeru, která existovala. Killzone 2 Tedy budoucnost, která je uvěřitelná a přesto naprosto úchvatně tajemná. Zatím nikomu se do té doby nepodařilo tak dokonale realizovat atmosféru válečného zmaru, jako právě Guerille. Města, ve kterých probíhaly přestřelky v Killzóně, jsou jednou z nejlepších ukázek designérského mistrovství. Nikde nebylo třeba vidět mrtvé, přesto zmar a deprese válečného prostředí byly absolutní. Stejně tak vojáci Helghastu. Lidé a přesto mraziví jako nejhorší mimozemšťané. Oranžové oči se staly doslova symbolem zla. Killzone svým vzhledem natolik upoutala, že se Epic při tvorbě svých Gears of War nechal doslova vést za ruku a za postapokalyptickou vizí světa Sera jasně cítíme nejeden dotyk Killzone. Teď se Killzone vrací ve svém druhém dílu a ukazuje, že chlapci z Guerilly neztratili nic na své schopnosti vytvořit novou legendu.
Kdepak přestřelky, tohle je válka!
Helghan je temný, oblohou křižují blesky, mezi budovami jsou jediným výrazným světlem požáry, výbuchy, ústí palných zbraní a plamenometů. Rozmanitost struktur Killzone 2 je fenomenální, ohled je brán i na ten nejmenší detail, jakým jsou visící elektrické dráty, či nápisy v helghanštině. První fascinující inovací je nejnovější zbraň Helghastů, s jejímž účinkem se seznamujete ještě při úvodní animaci. Ano, jsou to bleskomety, které prozařují temnou oblohu nad planetou děsivými výboji. Jestliže pohled na oblohu v první Killzone přinášel chmurný pocit z věčně zataženého, šedivého nebe, proti temnotě na Helghanu to byl naprostý čajíček. Killzone bodovala nejvíce v atmosféře, ovšem atmosféra druhého dílu slibuje katapultáž do netušených dimenzí. Ano, jistě je fajn proběhnout se po krásném tropickém ostrově v Crysis pod zářivě modrou oblohou s nějakým tím obláčkem, ovšem útok na emoce zažijete až právě v Killzoně 2. Okolo panuje neskutečná vřava. Už nejste členem speciálního týmu, který dobře ví, kam má jít a jak invazní armádě nepřátelzatopit. Tady jste hozeni do vřavy na světě za vaší představivostí, kde naprosto netušíte, co na vás čeká o pár metrů dál.
Killzone 2 Právě tady se zdá být obrovská výhoda Killzone 2 proti Gears of War. Jestli té fenomenální hře něco vytýkám, je to fakt, že dokud člověk nepřekročil určitou linii, připadal si jako na exkurzi ve fantastickém světě nádherných ruin. Pak ho gong upozornil, že vyběhnou Locusté, byl čas se připravit, vyřídit si to s těmito neuvěřitelně sugestivními nepřáteli a opět byl zvukem upozorněn, že nastala přestávka, kdy je čas vyrazit na obhlídku místní architektury. Tak na toto můžete v Killzóně 2 rovnou zapomenout. Jste v pekle, kde nikdo nečeká, až spustíte skript a ze všech stran se vyhrnou Helghasté, aby se nechali pobít a pak vám dali čas na prohlídku. Přesto několik ukázek gameplaye dává najevo, že hra není ani neustávajícím proudem nabíhajících nepřátel. Rád bych uvěřil, že se Guerille konečně podařilo vypořádat se s dilematem, jak správně naprogramovat dobývání nepřátelských lokací ve skutečně rozsáhlé válce, aby si člověk nepřípadal ani jako v mateřské školce, ani jako tvor, po kterém se vyžadují reakce superpočítače. Takže si držme palce, aby to nebylo jen klamavé zdání.
Killzone 2 Absolutně mě dostali nepřátelé. Helghast nikdy nepůsobil přátelským dojmem, to už jsem zmiňoval, ale jaká monstra se tady vynořují ze tmy, to by záviděl i lecjaký fantasy svět. Pamatujete na Mr. X, mlčící záhadnou postavu z Resident Evilu 2, shozenou z vrtulníku Umbrelly do pekla Racoon City? Tak přesně tím způsobem na mě působí někteří vojáci Helghastu. A to je snad ten nejvíce sugestivní pocit, když tušíte, že to monstrum proti vám je člověk, ale působí svým bojovým hábitem tak děsivě, že až zamrazí v páteři. Zase o něco více chápu, proč se samurajové tak pyšnili svým brněním, disponujícím strašidelnými maskami přes obličej. Na protivníka to má neskutečný účinek. Trochu jsem si také při sledování nepřátel připadal jako při sledování již kultovního filmu 300: Bitva u Thermopyl. Xerxes disponoval pěknou řádkou vojáků, jejichž lidskost by sice test DNA prokázal, ale oči odmítaly uvěřit. Tak posaďte si je do budoucnosti na planetu Helghan do temných ulic plných šílených bojů pod temnou oblohou a jste v obraze. Jelikož Guerilla hledala při prvním díle inspiraci u nacistické armády, je možné, že koutkem očka designéři mrkli na Return to Castle Wolfenstein.
Killzone 2 Psát závěr mi přijde až trochu zbytečné. Je jasné, že z toho, co Guerilla celé dva roky tajila, jsem bezvýhradně nadšený. Nejsem šťoura, abych si kazil radost spekulacemi, zda ta či ona textura by mohla být lepší, jsem přesvědčen, že do finálního vydání se geniálně vypadající hra ještě tak vypiluje, že nebude potřeba jediného slůvka kritiky. Gameplay, ukázky krytí, rozstřelování bleskometu, zbraně, stavby, nepřátelé, boj v chodbách a ulicích, slíbená bojová vozidla, to vše dává opravdu solidní naději, že Killzone 2 může bez problémů předehnat i Gears of War. I když pravda, Brumak je Brumak :-).
Nemá cenu si nalhávat, že v současnosti engine dosáhl kvality původního renderu. Na něm je přeci jenom znát větší realismus při pohledu na kovy, tváře a výbuchy. Ale na druhou stranu je mi mnohem milejší současná podoba. Skrývá v sobě silnější atmosféru, než se podařilo zmíněnému renderu. Ten ukazoval válku, gameplay ukazuje peklo na Zemi, tedy vlastně na Helghanu. Létající stroj, který se objeví v momentě, kdy rozstřílíte bleskomet, také ukazuje, že tvůrčí fantazie Guerilly se nezastavila jen u pěchoty. Takže se spolehnu na svůj nos a ten cítí v Killzone 2 hru neuvěřitelného potenciálu, od které se nebude chtít vstávat ani na vteřinu. Může si dobrá hra přát více?
Index očekávání 95 %

Guitar Hero III: Legends of Rock (Xbox 360 recenze)

21. prosince 2007 v 10:58 | Adisek |  Recenze

hodnocení BW: 80%
Rockeři a metalisti radujte se, opět vyšla opravdu kvalitní hra, která je celá věnována vaší milované hudbě.
  • .Spousta super songů nejrůznějších žánrů
  • .Kooperativní kampaň
  • .Online multiplayer
  • .Spousta stahovatelného obsahu
  • .Ke konci nesmyslná obtížnost
  • .Některé songy nás moc nebraly
lokalizace Původní cena 1799 Kč
Guitar Hero III: Legends of RockVětšina herních periferií skončí na propadlišti dějin. Vzpomínáte na JogCon k Ridge Racer Type 4 nebo šílený pákový ovladač k Steel Battalion? Nejspíše ne, protože kromě jedné nebo pár her je nešlo nikde jinde využít. Právě proto nás překvapil doslova fenomenální úspěch série Guitar Hero, která svým prvním dílem před dvěma lety pobláznila celý svět.
V jaké jiné hře uslyšíte Kiss, Sex Pistols, Guns 'n' Roses, AFI, The Killers nebo Alice Cooper?
Třetí díl přináší dosud nejpestřejší výběr tracků a samozřejmě novou plastovou kytaru. Ta je maketou Gibson Les Paul a musíme uznat, že hezky vypadá, dobře se drží a stejně tak se s ní i hraje. Takže pokud jste si nepořídili na Xbox 360 předchozí díl s Gibsonem X-Plorerem, tak rozhodně nezoufejte. Nyní máte tedy novou alternativu, ze které se může navíc stát pro vás ta pravá volba.
Guitar Hero III: Legends of RockTakže otázka dne je opět klasická: Dokáže nás již potřetí, respektive počtvrté zabavit hra, která se ovládá pěti tlačítky a trsátkem? Dokáže, tedy pokud na ni máte náturu. Jestli se vám z hudebních žánrů typu metal nebo rock ježí chlupy na krku, tak na hru logicky zapomeňte. Guitar Hero III: Legends of Rock by vás bavil díky zajímavému ovladači tak maximálně dvě skladby.
Schéma hry je jednoduché a pochopí ho po pár vteřinách úplně každý. Na tomto konceptu není zázračného opravdu nic a viděli jsme ho již několikrát. To, co dělá z třetího dílu Guitar Hero něco výjimečného, je opětovně skvělý ovladač a famózní výběr tracků, které ve hře uslyšíte - od klasického rocku, hard rocku přes indie rock až po metal a death metal. Trochu netradičně zaslechnete i Beastie Boys a jejich klasiku Sabotage. Na rozmanitost si tedy stěžovat opravdu nebudete moci. Řekněte Guitar Hero III: Legends of Rocksami - v jaké jiné hře uslyšíte songy od Kiss, Sex Pistols, Guns 'n' Roses, AFI, The Killers nebo Alice Cooper? Správně, v žádné. Ale i když je tracklist Guitar Hero III: Legends of Rock nejlepší z celé série, tak přesto se nám stoprocentně dokonalý nezdál, respektive dokážeme si zde představit i pár dalších rockových klasik.
U posledních songů ze story módu nám doslova málem upadly prsty.
Ve hře je několik songů, které odemknete samotným hraním story režimu, jeho kooperativní varianty nebo po jejich dohrání. Pokud by vám to bylo málo, tak nezbývá nic jiného, než zabrousit na Xbox Live. Tam totiž naleznete několik balíčků s novými tracky od skupin jako například Foo Fighters nebo Velvet Revolver. Na síti však Guitar Hero III: Legends of Rocknaleznete i některé opravdové zajímavosti. Například takový úvodní song z FPS Halo stojí stoprocentně za stažení. Nejlepší na celé věci ale je, že dobrá polovina věcí, které si lze z Xbox Live stáhnout, je zdarma. Pokud ale ani tak nebudete dostatečně nasyceni, tak si samozřejmě můžete stáhnout i placené downloady.
Hlavní režim se opět hraje skvěle a má dokonce i jednoduchý příběh, ve které se vžijete do role bezejmenného začínajícího kytaristy. S ním si zahrajete za vlastním barákem, na smetišti, místním hřbitově, v exotickém Tokiu, věznici a nakonec i v samotném pekle, místě zrození metalu. Příběh je srandovní a dodává hře tu správnou atmosféru rockového světa. Užijete si ho i v případě kooperativní kampaně přičemž kampaň pro jednoho a dva hráče se v menších detailech liší. Například složení songů není stoprocentně identické a pokud budete hrát sami, tak se můžete těšit na duely s bossy. Těmi budou Guitar Hero III: Legends of Rocksamozřejmě legendy hudební branže, jako Tom Morello z Rage Against Machine nebo Slash z Guns 'n' Roses. Po úspěšném zahrání několika tracků se posouváte dál a dál a takto úspěšně až do konce. K dispozici jsou čtyři obtížnostní stupně, přičemž rozdíly zaznamenáte v rychlosti hry a v počtu aktivních tlačítek na kytaře. Varujeme ale, že pokud vlastníte jen jednu kytaru a kamarádovi strčíte do ruky pouze obyčejný gamepad, tak kromě nejlehčí obtížností proti vaší kytaře neobstojí. Věřte nám, není to v lidských silách. Navíc zábavnost hry je s klasickým ovladačem víceméně nulová.
Co nás čeká v budoucnu?
Se značkou Guitar Hero se stoprocentně budeme setkávat i nadále v budoucnu a nejenom s ní. Společnost Activision Blizzard, jeden z největších současných herních gigantů, si zaregistrovala trademark na značky jako Guitar Villain, Keybord Hero, Drum Hero a několik dalších. O těchto projektech se samozřejmě prozatím nemluví, ale již nyní víme, že se dočkáme regulérního čtvrtého dílu, speciálního dílu pro mobilní telefony a na nový díl Guitar Hero se mohou těšit i majitelé handheldu Nintendo DS.
Guitar Hero III: Legends of RockKromě kooperativního multiplayeru je přítomna i hra pro více hráčů ve versus podobě. Zahrát si přitom můžete jak proti vašemu spolubydlícímu, tak i proti hráči z druhého konce světa. Online multiplayer je věc úžasná a opravdu zabaví na hodně dlouho, ostatně stejně jako v případě i mnoha jiných her. Přestanete ho prostě hrát, až vás omrzí songy ve hře. Režimy, které jsou přítomny jsou ovšem samozřejmě díky zvolenému konceptu hry značně omezené. Taková náhlá smrt je v duelu ale věc opravdu napínavá. Kdo něco pokazí, tak se může těšit na brzkou prohru.
Bohužel prohra vás nečeká jenom ve hře více hráčů. Obtížnost hry je dle našeho názoru též jedním z největších záporů celé hry. U posledních songů ze story módu nám doslova málem upadly prsty a nemyslíme si, že by na tom byli jiní hráči jinak. Opravdu tohle vývojáři z NeverSoftu trošku přepískli. Samozřejmě pokud jste v posledním díle Dance Dance Revolution zvládli vytancovat speedcore, tak se zde nemusíte bát. Jestli milujete rockovou a metalovou muziku, kterou si pouštíte každý den, tak je jasně Guitar Hero III: Legends of Rock hrou pro vás. Jste tedy připraveni pořádně prohrábnout struny?
MÉ HODNOCENÍ : 87%

Everybody´s Golf 5 – popáté na greenu

20. prosince 2007 v 14:33 | Adisek

Je to sport, o kterém se říká, že je jen pro "vyšší společnost". Ale pokud si ho chcete zahrát bez toho, aniž byste museli vykrást trezor bezpečností agentury, není problém.
Žánr: sportovní
Datum vydání svět: 25.3.2008
Datum vydání v ČR: neoznámeno
Everybody´s Golf 5Samozřejmě, že golf už dávno není záležitostí těch, kteří patří k "horním deseti tisícům". V současnosti už je to mnohem přístupnější záležitost, ke které nepotřebujete konto ve Švýcarsku. Ale kapesné od maminky vám ale také asi stačit nebude. Pokud tedy chcete vyběhnout na upravený trávník ve slušivých bílých šortkách a v kvalitním čtverečkovaném svetříku a s nafrněným výrazem pálit jeden bílý míček za druhým, ale nekoupete se zrovna v šampaňském a neutíráte si hýžďovou oblast tisícovkami, není problém, stačí pár stovek a můžete si golf vyzkoušet také.
Herní mechanismus pravděpodobně nezaznamená výraznějších změn.
Everybody´s Golf je úspěšná série ne tak úplně vážně braného golfu, který (jak jinak) vypustili do světa naši přátelé z Asie. Poznáte to hned při prvním pohledu na grafické Everybody´s Golf 5zpracování hry. Malé postavy s velkými hlavami a očima velikosti basketbalových míčů. První díl této série se objevil někdy v roce 1997 na PSone a už tehdy se mu dařilo dobře. A s každým novým pokračováním se počet fanoušků zvyšoval. U nás sice vyhází tituly z řady Everybody´s Golf sporadicky, respektive tak nějak střídavě napřeskáčku, ale i zde nás se něco sehnat dá.
Pokud máte pro golf slabost, ale raději byste právoplatný simulátor, tak to by pro vás byly vhodnější hry ze série Tiger Woods PGA Tour (samozřejmě od EA Sports), ale jestli spíše toužíte po projektu, kde jsou fyzikální zákony tak trošku uzpůsobeny zábavnosti, pak je to právě Everybody´s Golf.
Pátý díl bude stejně jako předchozí hodně sázet na to, aby byly uspokojeny vaše uši Everybody´s Golf 5a hlavně oči. Čeká nás zvláštní, ale chytlavá hudba a především vizuálně lákavá hra, kde budou pohyby vámi vybrané postavy doplněny o pestrobarevné efekty. Téměř cokoliv, co provedete budou doprovázet zvukové a obrazové laskominky, které by měly udělat z poměrně líného sportu lákavou zábavu (samozřejmě nechceme golfisty urazit, ale takový maratónský běžec se asi zapotí o něco více).
Everybody´s Golf 5 by měl nabídnout 15 herních postav v manga stylu. Každá z nich by měl být unikátní a nemělo by tedy dojít k tomu, že budou vlastně jen dva modely postav (chlapeček a holčička) jen s jinou barvou vlasů a oblečení. Až si zvolíte toho, kdo vám bude vyhovovat nejvíce, můžete se účastnit módů jako je "Strokeplay" nebo "Matchball". Objeví se zde i takzvané "challenges", úkoly po jejichž splnění získáte bonusy jakou jsou další postavy, golfové hole, ale třeba i nové typy míčků. Všechny postavy tedy nebudou dostupné hned od začátku, ale některé budete muset porazit, aby se dostupnými staly.
Everybody's Golf 5Everybody´s Golf sází na detaily a i když ty samotné hraní neovlivňují, jsou příjemným zpestřením.
Pokud si budete chtít zahrát proti někomu živému, nebude problém. Bude to možné jak u jedné konzole, tak přes internet. Chcete-li, můžete se zapojit do některého z online turnajů nebo se stát členem některé ze skupin hráčů, které se od sebe liší především vzhledově (budou tu například klasické japonské školačky v kostkovaných sukýnkách, takže my už s volbou máme jasno:-)).
Herní mechanismus pravděpodobně nezaznamená výraznějších změn. Dají se očekávat jen drobnější úpravy, takže se určitě nechystá nějaký riskantní revoluční krok. Ale ani není důvod, když dosud systém fungoval. Vystačíte si s třemi stisknutími tlačítek na ovladači. Jedním stisknutím určíte směr, dalším to, jak bude Everybody's Golf 5vypadat švihnutí golfovou holí a posledním přesnost. Je to mírná změna oproti původním hrám, kde jste určovali sílu a ne švihnutí holí, ale ve své podstatě to není zas až tak podstatný krok. Je to velmi jednoduché a intuitivní, ale současně také zábavné. Podobný systém je používán v mnoha hrách pro mobilní telefony a všichni víme, že některé jsou opravdu návykovou záležitostí a přestože jsou vystavěné na naprosto jednoduchém principu, pobaví opravdu skvěle.
Technické zpracování bude opět jasně ukazovat, kde hra vznikla. Asiaté prostě svůj styl nezapřou a vyžívají se až v kýčovité barevnosti a v postavách, které mají takové proporce, které by jim v reálném světě neumožnily ani chodit díky velikosti některých tělesných partií. V případě této hry to platí zejména o hlavách :-). Hra nevypadá špatně, prostřední je propracované, detailní a stejně tak postavy z nichž má každá svůj svérázný vzhled a hlasové projevy. A zatímco zdejší hráči působí poněkud méně reálně, prostředí se skutečnosti docela slušně blíží. Oko (spíš obě) bude opravdu Everybody's Golf 5potěšeno. Kamera se během hraní soustředí na detaily, takže neuvidíte jen záda vybrané postavy, ale například i blízký záběr míčku, když se chystáte odpálit, a nevyhýbá se ani rychlým nájezdům na hráče nebo svižným průletům nad herní plochou. Působí to velmi líbivě. "Hrdinové" navíc nestojí jako tvrdá "Y", ale rozhlížejí se a kontrolují si úhel pohledu a nebýt jejich manga vzhledu, člověk by si skoro řekl, že sleduje skutečný golfový mač.
Obrazovka je plná ukazatelů, díky kterým určujete přesnost, směr úderu, dozvíte se jakým směrem fouká vítr či do jaké dálky letí váš míček. A abyste se na fairwayích a greenech necítili sami, tak se tu objevují i diváci, ze stromů padá listí, zkrátka okolí je poměrně živé, ovšem aniž by vás rušilo.
Plocha kolem jamky se před úderem automaticky rozdělí do čtvercových polí a nad jamkou (pokud byste ji náhodou přehlédli) levituje výrazná šipka. Je to dobrá Everybody's Golf 5pomůcka, která vám pomůže s mířením. Kolem vás také pobíhá caddy, jenž sleduje vaše počínání a reaguje na to, jestli se vám daří či ne. Everybody´s Golf sází na detaily a i když ty samotné hraní neovlivňují, jsou příjemným zpestřením.
Pokud jste vlastníky některé z předchozích her Everybody´s Golf, pak víte, do čeho půjdete. Everybody´s Golf 5 je podle všeho jen graficky vypilovanější verzí předchozích dílů bez větších inovací. Změny, kterých se dočkáme nejsou nějak výrazné a hraní ovlivní jen minimálně. To je ale u sportovních her běžné a jen málokdy nové díly přinesou výraznější obměnu. Důležitější je ale celkové vyznění a zábava. Everybody´s Golf byly (a očividně i budou) hry, které sázejí na arkádový barevný styl. Jde tu tedy spíše o zábavnost než o přílišnou snaze přiblížit se skutečnosti. Everbody´s Golf 5 by se měl objevit na pultech obchodů v březnu příštího roku, tak pokud máte Playstation 3, můžete se těšit.
Index očekávání: 85%

Drby: GoW2 a God of War 3 v listopadu, a další

19. prosince 2007 v 18:38 | Adisek
Magazín VideoGamer.com přináší zajímavé drby, které sice můžou být vycucané z kusu cukrkandlu, ale stejně dobře se mohou během následujících měsíců potvrdit.
Drb první: Gears of War 2 vyjdou 15. listopadu 2008. Dva roky po vydání prvního dílu. Právě před Vánocemi. Může být.
Drb číslo dvě: God of War 3 vyjde zhruba za rok, přibbližně ve stejném období jako Gears of War 2? Proč ne, PS3 bude proti GoW2 potřebovat pořádného protivníka.
Drb číslo tři: Mass Effect pro PlayStation 3. Velice pravděpodobné. Přeci jen, EA neutratili za Pandemic BioWare stovky milionů dolarů jen tak zbůhdarma.
Drb čtyři: L.A. Noire vyjde v roce 2009. Rockstar se zatím soustředí především na zásobování hráčů informacemi o GTA IV, L.A. Noire je prozatím tak nějak na vedlejší koleji. V předpovědi Take Two ale L.A. Noire chybí, takže proč ne rok 2009?
Drb pátý: Gears of War 3 pro PlayStation 3. Zní to dobře, no ne? Epic pro PS3 umí, vytrénoval se na Unreal Tournament III a určitě nebude chtít své těžce nabyté zkušenosti jen tak zahodit. Navíc Epic uzavřel s Microsoftem exkluzivní dohodu na dvě hry, nikoliv tři.
Obrázek k novince Obrázek k novince Obrázek k novince

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.(PS2)

18. prosince 2007 v 15:34 | Adisek
Ohlédnutí za minulou generací konzolí, náhled na kondici PS2 po sedmi letech v plném trysku a malá slza nostalgie nad desítkou nejlepších her, které doposud pro černou lady vyšly. Takový bude první díl miniseriálu o last-gen konzolích.
Je to sotva pár dní, co česká edice časopisu OPS2 ukončila po pěti letech svou činnost a odsoudila rytmické tóny tiskařských strojů k minutě tklivého ticha. Nejenom tiskař však uroní inkoustovou slzu, vždyť s koncem časopisu padla také poslední česká bašta last-gen konzolí, poslední psaný dokument o existenci strojů, jejichž titánský souboj vířil před nemnoha lety internetové diskuze se stejnou intenzitou, s jakou se to dnes daří novodobým next-gen válkám. Lidská paměť je krátká, technologický vývoj překotný a v kombinaci obého zapomínáme na stroje minulé rychleji než politik na své úspory. A proto přispěchali jsme se záchranou! S ústavem paměti konzolového národa. S ohlédnutím do časů, kdy mléko bylo bílé a selky měly rudá líčka. Kdy Xbox říkal Sony pane, kdy Sega psala nekrolog a Nintendo pohřbívalo cartridge do jámy, co měla pět stop. Ohlédneme se za stroji a hrami minulé generace, neb vzpomínat se má a vždy jen v dobrém. Dnes s PS2 - jak je na tom dnes a jaké hry nám za těch sedm let zvedly náladu. A příště? Příště s Xboxem a GameCube.

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Screenshot Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1. Obrázek ke článku Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.

Detail obrázku

I když barva šediví a prýská

V listopadu 2001 - v době kdy se na trh chystaly vstoupit konzole Gamecube a Xbox - stála firma Sony tam, kde ji jen o pár let později vystřídali jestřábové z Microsoftu - v roli konkurenta s ročním náskokem, skvěle prodávanou konzolí a haldou her prvotřídní kvality. V říjnu 2000 vypustila do světa svůj PlayStation 2 s 294 MHz Emotion chipem, na svou dobu rekordně levným DVD přehrávačem a zpětnou kompatibilitou. A třebaže sestava launchových her zaváněla jako bezplatná noclehárna (z 29 startovacích titulů příjemně překvapilo snad jedině SSX a TimeSplitters), absence konkurence a výborná pozice vybudovaná za úspěšná léta s PSone pomohla Sony získat potřebný prodejní náskok hned zkraje. Hřebíček do rakve stále ještě nenarozené konkurence pak zatloukli motivovaní third-party vývojáři - hry jako Grand Theft Auto 3, Final Fantasy X a Metal Gear Solid 2 vynesly konzoli PS2 do nejvyšších pater prodejního mrakodrapu, jen aby jí další úspěšné franšízy v průběhu následujících let pomohly proletět střechou až do nižších vrstev atmosféry. Konzolová válka skončila dříve, než začala, PS2 dál sbírala exkluzivní herní série a třebaže v mnoha ohledech za konkurenčními systémy zaostávala, je to právě ona, kdo se dnes vyhřívá ve slunci 120 milionů prodaných kousků. Že výkon není všechno? Něco na tom bude.

Byly kdysi lesklé, byly chromové

Čtenáře herních magazínů už možná PS2 neláká, vývojáře AAA titulů jakbysmet, přesto podle obskurních statistik informační společnosti Nielsen stále zabírá více než 40 % veškerého herního času, který dnes a denně trávíme u konzolí jakéhokoliv myslitelného typu (pro představu: PS3 zabírá v tomto koláči 2, 5 %, Xbox 360 11, 8 %). Ani herní portfolio sedm let starého stroje pro následující rok proto netrpí nedostatkem - v průběhu roku 2008 se majitelé PS2 dočkají přinejmenším 80 nových titulů, přičemž jména jako Rock Band, Alone in the Dark nebo Mercenaries 2 si zaslouží přinejmenším zvýšenou pozornost. Pravda, ten zbytek bude pravděpodobně dobrý leda tak na podložení vyviklaného stolu, ale čísla jsou čísla a špatných her není nikdy dost. Navíc tady máme projekty typu RealPlay společnosti In2Games, zvěsti o nové, kompaktnější a především o 25 % levnější verzi PS2 pro rok 2008, a kromě toho všeho tady stále máme konzoli velikosti knižního paperbacku za cenu, která směle konkuruje některým dnešním handheldům! Široká nabídka herních titulů v hodnotě maximálně 800 korun českých, novinky které se sotva přehoupnou přes tisícovku… Slovy náušnicemi prošpikovaného německého klasika - "To se vyplatí!" OPS2 je možná mrtev, ale PlayStation 2 žije dál. My mu složíme poklonu alespoň skromnou desítkou nejlepších her, které kdy roztočily své sukýnky v našich redakčních mechanikách.

TOP 10

10. Devil May Cry 3: Dante's Awakening

Plavovlasý rudokabátník Dante zápasil o desáté místo s maskulinním Kratosem, přece však nakonec zvítězil syn Spardy, lovec démonů a hlavní hrdina série Devil May Cry, které se od roku 2001 prodalo drahně přes 5 milionů kousků. Důvod je nasnadě - God of War je, i přes své nesporné kvality, přeci jenom prostá rubavá akce, zatímco DMC rozvíjí vedle perfektní akční složky také spletitý a osobitý příběh plný typicky japonských odkazů.

9. Okami

Lidé mohou rozumět hrám, ale masy, ty je nikdy nepochopí. Kde jinde hledat důkaz, než v Okami - vizuálně přenádherné podívané o božské malující vlčici. U kritiků sklízela aplaus a superlativy a kytice a blahopřání sklízela… a přece coby zboží neuspěla. Nezbývá alespoň, než poděkovat Capcomu, že si svůj koutek videoherního umění schoval právě pro PS2. A doufat, že snad příště…

8. Bully (Canis Canem Edit)

Dlouho byl Rockstar známý jen jako "To studio co dělá GTA". A dělá ho za celá ta léta dobře, cožpak o to. Školní fracek Bully však dokázal, že není třeba hip-hop soundtrack, silikonové roštěnky ani mapa o rozloze půlky Kalifornie - stačí prostě civilní téma, kapka typicky ujetého humoru a sem tam Rockstárovsky kontroverzní popíchnutí a na světe je hra, která by s trochou snahy strčila do kapsy všechno, co dosud v sandboxovém stylu na PS2 vyšlo. Stačilo tak malinko.

7. Final Fantasy XII

Nalijme si čistého vína - po zbytečně lineárním FFX a prapodivně ujetém FFX-2 potřeboval Square vrátit svou vlajkovou loď zpět do přímého kurzu. FFXII tento úkol splnilo beze zbytku a přestože dle mnohých postrádalo tradičně vřelou atmosféru kompaktní bojové party, stále plnilo roli nejrozumnější a zdaleka nejpřístupnější formy hardcorových japonských RPG.

6. Gran Turismo 4

Co dodat? Gran Turismo nikdy netrpělo neduhem klesající kvality s přibývajícími křížky. I přes absenci slibovaného multiplayeru patřilo k tomu nejlepšímu, co rok 2005 nabídnul, a co do závodních her nemá a mít nebude na PS2 konkurenci.

5. Metal Gear Solid 3: Subsistance

Dvojka nebo trojka? Nebylo to tak snadné rozhodování, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto nakonec do TOP 5 pronikl požírač hadů, ať už díky přitažlivějšímu prostředí, neotřelým nápadům nebo zkrátka proto, že nás v příběhovém universu MSG posunul zase o krůček dál. Nebo snad zpět? Čerta starýho, kdo se v tom má pořád vyznat…

4. Shadow of the Colossus

A zase jednou špetka umění v záplavě komerčního marasmu. Vizuálně úchvatná, atmosféricky nepřekonatelná, herně více než nezvyklá. Hra, jenž vás donutí přemýšlet a to nikoliv jen o tom, kam zrovna vrazit ostří svého meče. Díky povedenější reklamní kampani navíc nezapadla, a tak se Wander a jeho spící milá těšili i z poměrně slušných prodejních čísel.

3. Resident Evil 4

Těžko se to přiznává, ale trojici nejlepších her skutečně nakousl titul, který má své kořeny na konkurenčním systému. Třetí pokračování kultovní hororové série potřísnilo shnilou krví ponejprv GameCube a teprve po úspěchu zde, zamířilo s portem také na PS2. Nic to ale nemění na faktu, že to byl port doslova fenomenální. Nový 3D engine, skvělá kamera, řízná akce, obchodování i plíživá hrůza, grafika co trhala bulvy, to vše korunováno přístupnou a návykovou hratelností. Bezpochyby to nejlepší, co mohl a stále může PS2 nabídnout.

2. Grand Theft Auto III

Vice City se možná prodávalo lépe, San Andreas bylo možná větší a lepší a kdovícovšechno ještě bylo - ale jen jedno GTA může být opravdu "první". Třetí díl přeoral všechny zaběhnuté představy o tom, co může jediná hra nabídnout a přechodem do 3D prakticky určil jasný herní trend pro následující léta. Můžete se inspirovat, můžete opisovat, můžete napodobovat - GTA III vždy zůstane tím originálem, co přišel jako blesk z čistého nebe a ze dne na den změnil svět konzolí k nepoznání.

1. Ico

Asi se to dalo čekat, když se Uedův malý paroháč Ico ve výčtu nejlepších her dosud neobjevil. Podobně jako mladší Shadow of the Colossus, také Ico sázelo na minimalistickou herní koncepci, atmosféru a bezprecedentní sepjetí s herními charaktery. Co na tom, že to byla hra ve své podstatě jednoduchá a krátká, když snad jako doposud jediná v historii dokázala vyvolat v hráči emoce, o jakých se často nesní ani filmům, knihám a obrazům… Není třeba slov, aby byly řečeny velké věci. Říká Ico a říká to tak potichu, že ho ani slyšet nelze.
A jak by vypadala vaše desítka? Podělte se s námi v diskusi.

Vtípky

16. prosince 2007 v 13:41 | AD!$EK |  Vtipy apod.
Sanitka jede od dopravní nehody s těžce raněným do nemocnice, když najednou vysadí motor.
Řidič se otočí a říká dozadu doktorovi: "Je to blbý, chcíplo mi to!"
Doktor na to: "Hmm, mně taky."

Policajt zastaví řidiče, protože si všiml, že nemá zapnuté bezpečnostní pásy a začne ho pérovat:
"Pane řidiči, pásy máte mít vždy zapnuté! Jednak je to na pokutu a jednak je to pro Vaše dobro. Například támhle na té křižovatce je bouračka, řidič nebyl připoutaný a má zlomené žebra, nohu v koleni a k tomu si rozsekl čelo o volant. Zatímco spolujezdec měl zapnutý pás a podívejte se, jak tam sedí bez nejmenšího škrábnutí a skoro vypadá, jako by byl ještě živý."

Mami, kde je tatínek, že už tři dny nebyl doma?"
"Nevím, asi někam odjel."
"Ale daleko to nebude co?"
"To nevim, proč se ptáš?"
"No já jen že nechal hlavu v mrazáku."

Pacient se probere z narkózy a chirurg mu říká, že má pro něj dobrou a špatnou zprávu
"Tak kterou chcete slyšet jako první?
"Tu špatnou."
"Museli jsme vám amputovat obě nohy"
"Jéé no to je hrůza, honem mi teda řekněte tu dobrou."
"Jeden pacient z vedlejšího pokoje by koupil vaše boty."
"Pavle co dělá tvůj tatínek?"
"Nic, přejel ho parní válec."
"A co dělá tvoje maminka?"
"Nic, přejel ji parní válec."
"A co děláš ty?"
"Řídím parní válec."

"Paní Veselá, mám pro vás smutnou zprávu, váš manžel dnes spadl pod vlak. Mohu vás poprosit, jestli byste ho nešla identifikovat?"
"Pokud je to nutné, tak samozřejmě."
"Bohužel ano, ale vemte si aspoň jeden den dovolené,
identifikace bude probíhat na trase Vsetín - Liberec."

"Tak co, Pepíčku, kde jsi byl o prázdninách?"
"S maminkou a jejím novým přítelem u moře."
"A jak ses měl s novým otcem?"
"Výborně, vždycky ráno mě odvezl daleko od břehu a já jsem plaval zpátky."
"To jsi zvládnul?"
"V pohodě, akorát mi dělalo problém dostat se z toho zavázaného pytle!"

Princ ke královi: "Pane králi, splnil jsem své slovo, zde v pytli jsou tři dračí hlavy."
"Děkuji princi, i já plním slovo své. Zde v pytli je ruka a srdce princezny!"

Smrtka stopuje u silnice. Jedno auto jí zastaví a řidič se ptá: "Tak kam to bude?"
"Jen do tamté zatáčky."

Pepík zasypává na zahradě jámu a soused se ho ptá, co to dělá.
"Umřela mi zlatá rybička, tak jsem ji tady pohřbil."
"To je snad zbytečně velká jáma na tak malou rybku ne?" diví se soused.
"Já ji pohřbil i s tou vaší pitomou kočkou, co ji sežrala!"

Chlapec volá přes plot na paní na zahradě:
"Paní, prosím vás, můžete mi přinést můj šíp?"
"Ale ano, chlapče," odpovídá paní, "kdepak je?"
"Vaše kočka ho má v zádech."

Jak pozdraví slušný pedofil, kdyř přijde na návštěvu?
....
"Dobrý den. Mohl bych si u vás skočit na malou?"

"Mototechna? Tady krematorium. Kolik jste včera prodali těch nových japonských motorek?"
No, asi dvacet. Proč?"
"Dvacet jo? Tak to se nám ještě tři flákají někde po městě."

Stojí takhle chlápek před barákem u cirkulárky a řeže na ní psa. Vykoukne z okna soused, totálně šokovanej, a ptá se:
"Sakra, chlape, co to děláte???"
"Vidíte, ne? Psí kusy."

Jednou jedou manželé se dvěmi dětmi na výlet a dojedou k zátarasu, kde je staví policajt. Ten říká řidiči, že tam dál je strašná bouračka, spousta krve, volně pohozený ruce, nohy, hlavy bez těl, no prostě masakr. Řidič se koukne na rodinku do vozu, všichni jemně přikývnou. Kývne tedy na policajta a říká: "Tak dva dospělý a dva dětský."

SMS rodičům :D

16. prosince 2007 v 13:32 | AD!$EK |  Vtipy apod.
Ahoj tatinku, maminko, přijedu k vam na víkend, už se na vas těšim. Honza.
… ZPRAVA NEODESLANA … (tak podruhe)
Ahoj tato, mamo, přijedu na vikend, pripravte jidlo, Honza.
… ZPRAVA NEODESLANA … (tak potreti)
Rodive prijedu na vikend. Honza.
… ZPRAVA NEODESLANA … (tak poctvrte)
Ahoj snad tuto zpravu nedostanete 4x, nejde mi to odeslat, prijedu na vikend. Honza.
… ZPRAVA NEODESLANA … (tak popate)
Do prdele, ja na to uz seru, stejnak se to neodesle kurva to je pojebanej internet.
… ZPRAVA USPESNE ODESLANA …
Jee rodicove asi jste dostali ode me zpravu, co nebyla vam, jen jsem to preposilal, takhle sprosty nejsem, ale jinak prijedu na vikend. Synator.
… ZPRAVA NEODESLANA …
Kurva ja se na to vyseru.
… ZPRAVA USPESNE ODESLANA …


Burnout Paradise - animace

15. prosince 2007 v 10:38 | Adisek (zdroj:sector.sk)